Mahon: okrasný keř do nehostinných míst

Mahonie neboli mahon je stálezelený keř s lesklými kožovitými listy, kterém mají ostnitý okraj a na podzim se mohou zbarvovat do červena nebo bronzova. Jsou proto dekorativní celý rok, ale ozdobou jsou i žluté květy a modré ojíněné bobule. Doba květu závisí na druhu mahonie – některé kvetou od konce listopadu, jiné až od března do května. 

Odolná a vděčná dřevina 

Mahonie dobře roste v polostínu i stínu, podmínkou je však nepřemokřená půda. Jako nenáročná dřevina snáší i suchá a na živiny chudá místa, bohatě odnožuje a vytváří poměrně hustý keř. Při vyholování je možné výhony mahonu seříznout až na polovinu – dřevina spolehlivě obráží, při hlubším řezu ale může méně kvést. Vhodným termínem k řezu je duben, pravidelný řez ale není nutný.

Ojíněná mahonie

Jednou z rostlin, které vnesou barvu do zimní zahrady, je právě mahonie.

Mahonii není potřeba ani hnojit. Do července jí ale můžete přilepšit dusíkatými nebo kombinovanými hnojivy a na podzim draselnými, aby nové výhony dobře vyzrály. Před zimou je dobré zajistit mahonii dostatek vláhy. Množení je možné v létě řízkováním. 

Věnce i jedlé plody 

Mahonie se pěstuje jako půdopokryvná rostlina, předsadba plotů, podsadba stromů i solitér. Větve mahonu se na podzim také často využívají k výrobě věnců. Nejčastěji se pěstuje mahonie cesmínolistá (Mahonia aquifolium), která kvete od března. Setkat se můžete ale i s mahonií japonskou (M. japonica), jejíž květy rozkvétají už koncem listopadu a voní po konvalinkách, mahonií Bealeovou (M. bealei), mahonií zpeřenou (M. pinnata) a už od zimy kvetoucí mahonií prostřední (M. x media).

Pozor, jelikož mahonie patří mezi dřišťálovité, obsahuje v kořenech, kůře i dřevě jedovatý alkaloid berberin, který může způsobovat nevolnost. Nachází se i v plodech, které jsou ale překvapivě jedlé, protože obsah alkaloidu je v nich minimální a při sušení plodů se ještě snižuje. Stejně jako u bezu černého ale plody nikdy nejezte nezralé. 

 

Predplatne