Na téhle malé zahrádce máte pocit, že procházíte obrovským živým a zeleným „venkovním domem“ s několika pokoji a v každém vládne jiná atmosféra. Najdete tu velký trávník na předzahrádce, nekrytý bazén, divočinu i klid, zábavu i odpočinek. A hlavně přirozeně plynoucí, nenásilné přechody mezi jednotlivými prostory i vyžitím, které nabízejí.

Pařeniště je vlastně malý skleník. Kryt ze skla nebo z průhledné fólie zajišťuje skleníkový efekt – propouští dovnitř sluneční paprsky, ale teplo nenechá uniknout ven. Tak se v uzavřeném prostoru udržuje příznivější klima než venku a zahradní sezona, která musí na záhonech počkat na jaro, může v pařeništi začít už v zimě.

Příběh téhle zahrady se začal psát v roce 1977, kdy rodičům současné majitelky přišel dopis z městského národního výboru. Stálo v něm, že na pozemku v Doksech musejí buď brzy začít stavět, nebo kus pozemku prodat výboru za nízkou cenu. Jinak jim bude část vyvlastněna. A tak začali dnešní majitelé stavět dům a postupně vytvářet i zahradu.

Zahrady v krajině vyžadují specifický přístup. Pokud se ale budete držet dějinami prověřených lokálních řemeslných postupů a místně dostupných materiálů, nemělo by to dopadnout špatně.

Nový dům na kraji rozvolněné výstavby potřeboval příjemné a útulné zelené (a samozřejmě i barevné) orámování. Obyvatelé si přáli zahradu přírodního charakteru, propojenou s vlídnou okolní krajinou jižních Čech.

Rozlehlý pozemek, zčásti slunný, zčásti „lesní“, se měl podle přání majitelů proměnit v pohodlné místo pro relaxaci, odcloněné od okolí. Cílem bylo propojit dům s okrasnou zahradou, pokud možno v tradičním anglickém stylu, a zároveň vytvořit zeleninovou zahradu s viktoriánským skleníkem.

Obvyklý tvar záhonu v zahradě je pravoúhlý a většinou se zakládá kolem trávníku nebo před živým plotem. Pro tento typ podlouhlého záhonu, ležícího obvykle u hranice zahrady nebo u optického předělu, se používá označení rabato. Mnohem zajímavěji však vypadá záhon ve tvaru ostrůvku.

Navštívený dům prošel v průběhu několika let zásadní změnou a po rekonstrukci stavení přišla na řadu zeleň. Dlouhý úzký pozemek v mírném svahu na okraji Brna měl sice několik úskalí – ta se však majitelům podařilo při revitalizaci zahrady překonat.

Přírodní břidlice je živě strukturovaný kámen, který je elegantní, ale přitom nepůsobí příliš nápadně, což je ideální pro přirozenou a moderní zahradní tvorbu. Kromě toho je trvanlivá a zároveň měkká.

Zahrada u secesní vily je stará víc než sto let. I proto bylo nutné si při rekonstrukci počínat se zvýšenou citlivostí. Pohádková atmosféra zůstala zachována – a je to znát v létě, stejně jako v zimě.