Nejkouzelnější zahrada, jakou u celebrity uvidíte: Takto si Iva Hüttnerová vytvořila oázu klidu. Modré hortenzie vám vyrazí dech
Tajný potok a dvě jezírka: Jak Iva Hüttnerová pracuje s vodou
Iva Hüttnerová navrhovala velkou část zahrady sama a do stylu si většinou nenechá mluvit – pro ni je důležité, aby zahrada byla jejím dílem. Zahrada pro ni není jen hobby, je to „oáza klidu“, místo, kde si odpočine a zapomene na starosti. Při plánování zahrady, a zejména při zavádění vody v zahradě dělala i „chybné“ pokusy, učila se postupně – to podle ní patří k procesu, protože rostliny reagují a člověk se učí, co jim sedí. Zahrada podle ní kombinuje různé styly: lze v ní poznat anglický park, japonské prvky (menší bonsaje apod.) i rustikální prvky.
Jsou tu dvě jezírka s lekníny a rybičkami. K jednomu jezírku vede asi 6metrový potůček s čerpadlem, který vytváří bublající a uklidňující atmosféru. O vodě na zahradě Iva Hüttnerová řekla: „Bylo docela náročné vymyslet, aby ti vypadalo, že potok je tu odjakživa. Vytvořila ho parta šikovných dělníků, kteří toho ale o zahradní architektuře moc nevěděli, a tak jsem byla stále přítomná a vysvětlovala, co vlastně chci."
Zahrada budovaná 20 let: Styl, péče a místo pro relax
Iva Hüttnerová a její manžel pracují na zahradě více než dvacet let. Nejde o pouhý záhonek: zahrada je členitá, plná zákoutí či skalek. Důraz je kladen právě na výrazný vodní prvek v zahradě. Má automatickou závlahu, ale Iva Hüttnerová zároveň pečlivě sleduje potřeby jednotlivých rostlin.
Pod pergolou má posezení a vlastní venkovní kuchyň, kde nechybí dřez, kávovar, lednice a modré nádobí. Posezení je navrženo tak, aby bylo pohodlné – a místo působí jako skutečná oáza klidu. Iva vysvětlila: „Pergola je v odlehlém místě zahrady a musela být uzpůsobena tak, abych neustále neodbíhala domů tu pro cukříček, tu pro kávičku..."
Modré hortenzie, bonsaje i liliovník: Rostliny, které definují zahradu
Iva Hüttnerová pěstuje trvalky, hortenzie (její modré hortenzie jsou chloubou zahrady). Vyhýbá se pěstování běžné zeleniny. Říká: „Nemáme na zahradě jen řady kytek, zahrada roste organicky. U nás nenajdete červené jahody ani rajčata."
Pěstuje také břečťan a vistárii, které vyrostly natolik, že ovlivňují i strukturu zahrady (např. břečťan začal růst na střeše). Její chloubou a pýchou je ale strom, zvaný liriodendron.
Liliovník tulipánokvětý: Majestátní strom v hlavní roli
Liriodendron je nádherný, majestátní strom, který patří do čeledi magnoliovitých. Je ceněný pro svůj rychlý růst, krásný tvar a neobvyklé listy i květy. Strom, který vypadá jako z jiného světa. Existují dva hlavní druhy:
- Liriodendron tulipifera – původně z východní části Severní Ameriky je nejčastěji pěstovaný u nás, rychle roste, může dorůst až 20–30 m
- Liriodendron chinense – čínský liliovník, jehož vzrůst bývá nižší, lépe snáší chlad a má širší, ještě dekorativnější listy
Listy mají typický tvar – připomíná lyru nebo kočičí hlavu, jsou velké, lesklé, jasně zelené a na podzim se barví do žlutých odstínů. Květy vypadají jako tulipány, jsou světle zeleno-oranžové a velmi elegantní. Objevují se většinou až u starších stromů – cca 10–15 let věku.
Rodinná zahrada plná života – a škůdců, kteří dávají péči zabrat
Zahrada je pro Ivu Hüttnerovou i rodinu důležitým společným prostorem – tráví tam mnoho času, a když přijíždějí přátelé nebo rodina, zahrada je přirozeným centrem setkání. Jako výtvarnice dokáže Iva zahradu vnímat jako obraz – rozmístění kamenů, rostliny, barvy – to všechno plánuje s citem.
Mezi své osobní škůdce počítá svou fenku, která zahradu bere jako přísně střežené území a snaží se hlídat velmi poctivě i například prolétávající ptáky. Díky tomu dostává trávník skutečně „zabrat". Iva si se s smíchem posteskla: „Ještě donedávna se pejsek rád bavil kopáním půlmetrových jam a to si asi umíte představit, jak ten trávník vypadal."
Vnouček Ivy Hüttnerové zase rád „kope kytičky“, k čemuž ještě navíc používá plastová auta, bagříky a jinou „zahradní techniku". I to trávníku nesvědčí a je tedy potřeba se této ploše neustále věnovat.
Skutečnými škůdci jsou slimáci, které Iva Hüttnerová nemilosrdně likviduje návnadami i chemií. Velký problém jsou také volavky, které se naučili na zahradu létat. Jejich cílem je Ivino jezírko a zejména koi kapři, kteří zde blahobytně žijí. Volavky koi kapry loví, jenže je vždy vytáhnou z vody a na trávníku je rozklovou. „Umíte si představit, jak to tam asi po jejich náletu vypadá. Nejen, že je všude nepořádek, ale zahnívající kousky ryb strašlivě páchnou," postěžovala si Iva Hüttnerová.
Tip redakce
Volavky nesnášejí náhlý pohyb. Volavka se lekne a přestane rybník navštěvovat. Skvěle fungují:
- plašící postřikovače na pohybový senzor – při přiblížení vytryskne voda
- zvukové odpuzovače, které vydávají ultrazvuk nebo prudké zvuky, které ptáky vyruší
- plašiče s rotujícími prvky – větrníky, reflexní spirály, rotační disky.
- Síť přes hladinu - pokud máte cenné ryby (koi, větší karasy), je síť nejsnazší řešení. Je to nejlepší ochrana proti náletům shora.
- Dekorace bránící přistání - volavka potřebuje stát pevně na dně u břehu. Pokud jí to znemožníte, ztratí zájem.
- Maketa volavky nebo dravce - volavky jsou teritoriální a pokud vidí jinou volavku, obvykle se jezírku vyhnou.
- Reflexní předměty - CD disky, reflexní pásky, lesklé větrníky nebo závěsné řetízky s plíšky
O autorce:
Martina Pilzová vystudovala Střední průmyslovou školu potravinářské technologie v Praze, ale skutečnou praxi získávala především dlouholetou zkušeností na vlastní zahradě a při péči o hospodářská zvířata. Zahradničení, pěstování rostlin a chov slepic, králíků nebo kachen jsou přirozenou součástí jejího života už od dětství.
Své praktické znalosti propojuje s citem pro estetiku, tradiční řemesla i udržitelný přístup k přírodě. Věnuje se nejen pěstování ovoce, zeleniny a bylinek, ale také tvorbě sezónních dekorací z přírodních materiálů.
Jako autorka článků na webu Naše krásná zahrada (nkz.cz) i dalších specializovaných portálech inspiruje čtenáře k tomu, jak si s rozumem, citem a úctou k přírodě vytvořit krásný a funkční domov i zahradu.
