Bobkovišeň - prudce jedovatá kráska

Bobkovišeň lékařská (Prunus laurocerasus) se někdy označuje i jako vavřínovec, a jelikož patří do roku slivoní, bývá nazývána i stálezelenou střemchou, střemchou vavřínolistou nebo slivoní. 

Jak vypadá bobkovišeň

Neopadavý, u nás max. dvoumetrový keř bobkovišně je typický svými kožovitými a lesklými listy, které mohou měřit i více než 10 cm. Od dubna jej dekorují i vzpřímené hrozny bílých květů, kterou mohou mít uprostřed oranžovou skvrnu a hořkosladce voní. Za teplého podzimu může rostlina vykvést i podruhé. Plody jsou černé peckovice.

Bobkovišeň je vonná, ale nebezpečná

Vůni květů vyvolává fermentace amygdalinu, při níž se uvolňuje jedovatý kyanovodík. Rostlina je jedovatá pro býložravé živočichy i člověka a otrava se projevuje průjmem, zvracením, zčervenáním obličeje, závratěmi, bolestmi, špatným dýcháním až ztrátou vědomí.

Minimální požadavky bobkovišně

Pěstování bobkovišně není nijak náročné. Sází se do vlhké, ale propustné půdy na polostinném a chráněném místě. Množí se řízkováním a hřížením. Mladé rostliny mohou vymrzat, potřebují tudíž zabalit do netkané textilie nebo alespoň přihrnout vrstvu mulče. V zimě rovněž nezapomeňte na zálivku za bezmrazých dnů – stálezelená rostlina nepřestává fotosyntetizovat a voda ze zmrzlé půdy je nedostupná. 

Bobkovišeň se pěstuje jako solitér nebo součást živého plotu. Rostlina snáší exhalace, nevyžaduje řez a nemá ráda přesazování. Vyšlechtěna byla řada odrůd, atraktivní velkolisté a panašované jsou ale náchylnější k namrzání. 

Roční předplatné Naše krásná zahrada

Aktuální titulka Naší krásné zahrady