Wardův skleník: rostlinný svět uzavřený v láhvi. Zkuste ho vytvořit

Tenhle starý nápad čas od času upadá v zapomnění a pak se zase vrací do módy... třeba právě teď. Už v polovině 19. století vynalezl anglický lékař Nathaniel Ward prototyp všech miniaturních skleníků, který dostal po svém objeviteli název Wardův skleník. I když tohle pojmenování je prakticky zapomenuto, vynález ctihodného lékaře žije dál. Jen jsme zvyklí říkat mu trochu jinak – nejčastěji zahrádka v láhvi

Pěstování mechu v láhvi
Info ikona

Pěstované rostliny v láhvi můžete doplnit i plastovými figurkami lidí nebo zvířat.

Foto: Shutterstock

Co je to uzavřený ekosystém

Zahrada v láhvi může mít různé podoby. Buď je to otevřená sklenice osázená sukulenty, nebo uzavřená skleněná nádoba. V druhém případě vzniká samostatný ekosystém, který tak trochu připomíná miniaturní zeměkouli s rostlinami a vlastní atmosférou. Funguje tu koloběh vody i kyslíku; samozřejmě za podmínky, že rostliny uvnitř mají dostatek světla. Láhev tedy není potřeba zalévat ani větrat. Při použití správných materiálů a výběru vhodných rostlin je zahrádka v láhvi nenáročná na péči a vhodná i pro začátečníky. 

Rostliny 60 let v jedné láhvi

Pokud máte rádi zeleň, ale nebaví vás zalévat, můžete to zkusit jako Brit David Latimer. Ten se jednoho nedělního odpoledne roku 1960 rozhodl, že do láhve (spíš do demižonu) zasadí čtyři rostliny. Jak řekl, tak i učinil: do nádoby nasypal trochu substrátu, rostliny zasadil, přilil trochu vody, zazátkoval – a měl hotovo. 

A protože své rostliny nezanedbává, o dvanáct let později (1972) zátku z hrdla vytáhl, přilil trochu vody a znovu zavřel. Od té doby se jeho zasklený ekosystém změnil: z původní čtveřice už v něm zbyla jen podeňka, která zabrala prakticky všechen prostor. Ale pořád se jí daří dobře… a zdá se, že ještě dlouho bude. 

Rostliny vhodné do zahrady v láhvi 

Miniaturní zahrádka ve skle bude ale dlouhodobě fungovat, jen když ji osázíte správnými rostlinami. Ne každý druh se s podmínkami v láhvi vyrovná. Suchomilné sukulentykaktusy jsou vhodné jen do otevřených lahvových zahrádek. Vhodnější jsou nízké druhy z podrostu tropických pralesů. 

Pod „víkem“ může růst zakrslý chřest pýřitý nebo netík Raddiho; druhý z nich potřebuje spíše sucho. Také begonie královské se vzorovanými listy vytvoří zajímavé akcenty, ale nesnášejí přílišné vlhko. Nenáročné jsou naopak pepřinec, podeňkapileafitonie, drobný fíkovník šplhavý a drobné bromélie, jako podrostovka. Vhodné jsou také kapradiny, třeba vranečky, a mechy

Návod na zahrádku v láhvi

Vybranou sklenici vymyjte horkou vodou a vysušte. Nasypejte do ní substrát tak, aby zakryl dno. Vhodný je hrubozrnný substrát, jako lávový nebo čedičový štěrk (např. štěrk používaný pro zimní posyp). Ideální velikost zrn je 2 až 6 mm. Květinový substrát nepoužívejte, mohl by zahnívat. Rostliny by koneckonců měly zůstat malé a růst jen pomalu. 

Připravte si jednotlivé rostliny: kořeny jim omyjte vodou, a pak je patrně zasaďte do substrátu. Trubičkou ze stočeného papíru (např. od kuchyňské utěrky) můžete doplnit substrát. Mělo by ho být tolik, aby byly kořeny zakryty. Chcete-li, dlouhou pinzetou naaranžujte do láhve kamínky a mušle

Vodu do sklenice opatrně dodejte pipetou. Zalévejte střídmě: voda nesmí být na dně sklenice vidět. Přidejte chvostoskoky (20–30 kusů). Tito neškodní drobní půdní živočichové budou sklenici čistit od plísní. Seženete je třeba v obchodě s teraristickými potřebami. 

Jak se o zahradu v láhvi starat

Sklenice nesmí stát na přímém slunci, protože se kvůli skleníkovému efektu vzduch uvnitř rychle zahřívá a rostliny pak odumírají horkem. Kontrolujte vlhkost: když se sklo ve sklenici orosí, stačí do dlouhé pinzety vzít savou papírovou utěrku a opatrně jí sklo otřít. Dejte pozor, abyste neotřeli chvostoskoky, kteří se na skle s oblibou zdržují. Pokud rostliny vadnou, trochu vody přidejte.  

Na začátku vám možná bude chvilku trvat, než vystihnete správné množství vody: pokud se sklo zapařuje, vyvětrejte, pokud rostliny vadnou, trochu přilijte. Dokonale uzavřený systém by se v ideálním případě obešel bez zálivky, ale protože se obvykle trocha vody odpaří netěsností v uzávěru, je možné občas – třeba jednou za rok – trochu zalít. A ještě jeden praktický tip: čím větší sklenici použijete, tím lépe bude uzavřený ekosystém fungovat. 

Naše krásná zahrada

Předplatné časopisu Naše krásná zahrada