Tilandsie: nenáročné epifytní bromélie

Ačkoli existují i tilandsie pěstované v nádobách, většina jich žije epifyticky, tzn. bez půdy. Vláhu čerpají ze vzdušné vlhkosti, k čemuž dokonale přizpůsobily své tělo. 

Maximální přizpůsobení prostředí 

Trsovité tělo tilandsie tvořené šedozelenými listy připomíná nálevku (ve své domovině – tropických oblastech Jižní Ameriky – tak snáze zachytává vláhu) pokrytou stříbrnými šupinkami. Ty se za sucha k rostlině dokážou “přitisknout”, čímž brání zbytečnému odparu vody. Odrážejí také sluneční paprsky, a chrání tak tilandsie před přehříváním, a zároveň slouží k příjmu vody a živin ze zachyceného prachu.

Tilandsie v interiérové skleníčku

Kromě aerárií jsou pro tilandsie vhodné i interiérové skleníky. Vzduch v nich zůstává déle vlhčí.

Kořeny jsou určeny pouze k přichycení k podkladu, ke kamenu nebo kousku kůry, některé tilandsie kořeny ani nemají. Podle druhu rozkvétají tilandsie nenápadnými bílými, ale i barevně křiklavými květy. Kvetou jen jednou za život a poté odumřou, už před rozkvětem ale vytvoří dceřinou rostlinu. 

Jednoduchý návod k pěstování 

Tilandsie se pěstují buď volně, nebo připoutané či přilepené k různým podkladům. Nejčastěji se využívá kůra korkového dubu – má členitý povrch pro snadné uchycení, je lehká a hodně nasákavá. 

Hlavním požadavkem tilandsií je dostatek rozptýleného světla. V létě jim prospívá pobyt venku. V bytě se suchým vzduchem je potřeba rostliny rosit, bez vláhy vydrží ale i několik týdnů. Jednou za čas je dobré je také ponořit do odstáté měkké vody (soli obsažené v tvrdé vodě se mohou na povrchu listů vysrážet a ucpávat póry). Do vody k ponoření nebo rosení je možné přidat i hnojivo, max. ale dvakrát za rok, při pěstování venku to není nutné. 

 

Predplatne