Jak se rostliny mezi sebou dorozumívají

Jak takové dialogy fungují? Princip je jednoduchý. Rostlina napadená hmyzím škůdcem vyloučí do bezprostředního okolí určité množství těkavých látek. Rostliny v blízkosti na ně zareagují mobilizací příslušných obranných systémů a začnou například vytvářet látky, které jsou pro škůdce nechutné nebo jedovaté. Díky včasnému varování tak mají větší šanci ohlášenému útoku odolat. 

Obranné reakce navíc stimulují tvorbu dalších těkavých látek, které dešifrují i další rostliny z okolí. Zajímavé přitom je, že informace jsou vždy lépe čitelné mezi rostlinami vzniklými z vegetativního množení jedné mateční rostliny, tzn. matkou a dcerami i sestrami navzájem.

Podzemní způsob signalizace

Kromě popsané chemické signalizace se některé rostliny dokážou o hrozícím nebezpečí informovat i pod povrchem půdy, a to díky mykorhize. Mykorhiza je oboustranně výhodné soužití kořenů a hub – kořeny zajišťují houbám živiny a houby kořenům zase zpřístupňují některé minerální látky. Výhodou této komunikace je rozsáhlá podzemní síť houbových vláken propojující vícero rostlin. 

Když pak napadená rostlina spustí svůj obranný systém, chemické látky, které jsou jeho součástí, se přes kořeny a houbová vlákna dostanou i k okolním rostlinám. Ty se potom také začnou připravovat na atak daného škůdce nebo choroby.

Eliminace planého poplachu

Permanentně spuštěné obranné mechanismy ale vyžadují velké množství energie. Aby se tedy rostliny zbytečně nevysilovaly, například při obyčejném přišlápnutí listů, je nutné rozlišit opravdové nebezpečí a náhodné poškození. A i to rostliny dokážou. 

Riziko vyhodnotí opět na základě chemických signálů, které mohou pocházet přímo ze slin určitého škůdce nebo sloučenin, které ve slinách škůdců vznikají při poškozování rostliny. Pokud se tyto látky do rostliny neuvolňují, vyhodnotí rostlina nehodu jako méně nebezpečnou a spustí umírněnější systém ochrany. 

Ochranka na zavolání

Některé rostliny jsou dokonce tak “mazané”, že v zájmu vlastní ochrany, začnou po napadení vylučovat látky, jejichž pach přiláká predátory, kteří daného škůdce zlikvidují. Tento způsob obrany se týká například tabáku virginského a lišaje, na jehož housenky nemá toxický nikotin obsažený v listech žádný vliv. Pach uvolňovaný tabákem přiláká dravé ploštice, které se dostaví už do 24 hodin. 

Nejde sice už o komunikaci mezi rostlinami navzájem, ale i tak dokazuje, že rostliny nejsou tak bezbranné, jak vypadají.

 

Predplatne