Zelenina našich babiček byla levná, zdravá a téměř bez práce. Proč jsme na ni zapomněli?
Zelenina našich babiček patří i do současných zahrad
Zelenina našich babiček, které se často říká „zapomenutá“, rozhodně patří i do stávajících užitkových zahrad. Kdysi se jednalo o druhy zeleniny, které se zcela běžně pěstovaly na každé zahradě, protože pěstitelé moc dobře věděli o tom, o jak prospěšné druhy se jedná. Mezi takové zeleninové „dinosaury“ můžeme zařadit černý kořen a šťovík, oba dnes zcela výjimečně lze najít i ve volné přírodě. A protože se jedná o opravdu výjimečné druhy, byla by škoda se o nich trochu nezmínit.
Černý kořen je vhodný pro diabetiky
Černý kořen (Scorzonera hispanica) nebo také hadí mord patří mezi zeleninu, kterou pěstovali již ve středověku. Jedná se o 30-40 cm dlouhé a asi 3 cm široké kořeny, které obsahují mnoho pro život důležitých látek. Kořeny černého kořenu jsou plné sacharidů, vlákniny a inulinu, což z nich dělá ideální doplněk stravy pro diabetiky.
Černý kořen je jedlý pouze jeden rok
Ačkoliv by se dalo předpokládat, že černý kořen bude neustále narůstat a bude poživatelný mnoho let, není tomu tak. Kořeny jsou totiž jedlé pouze v prvním roce, pak začínají rychle dřevnatět. Kromě kořene ale lze konzumovat také květní lodyhy, které jsou vhodné pro zpracování podobně jako chřest.
Jak černý kořen pěstovat
Pěstování černého kořene začínáme výsevem semen, a to v březnu. Výsev do řádků vzdálených od sebe 30-40 cm může být hustší, protože černý kořen hůře klíčí. A pokud by náhodou vyklíčila všechna semena, výsev vyjednotíme na 10-15 cm. Černý kořen roste pomalu, a proto je potřeba udržovat okolí výsevu bez plevele, jinak černý kořen nevzejde.
Jak černý kořen sklízíme
Černý kořen je možné sklízet po celý rok, dokonce i v zimě. Křehké kořeny buď rychle zkonzumujeme, nebo je lze skladovat při vysoké vlhkosti a nízké teplotě kolem 1 °C, jinak rychle vadnou. Konzumují se syrové či vařené a mají nasládlou oříškovou chuť. Pokud umíte zpracovat chřest, stejným způsobem využijete i černý kořen. Dříve se pražený využíval jako náhražka kávy.
Kyselý jako šťovík
Každý, kdo jednou ochutnal listy šťovíku, ví, jak moc se ústa dokážou zkřivit, jakmile tuto kyselou chuť naše chuťové pohárky zaznamenají. Pro jeho chuť by ale byla škoda šťovík (Rumex patientia) v zahradě nepěstovat, je to totiž velmi nenáročná zelenina obsahující velké množství důležitých vitamínů a živin. Jakmile šťovík zařadíte do jídelníčku, například jako doplněk do zeleninových salátů, jeho nevšední chuť zde oceníte. Lze jej využít i pro přípravu výtečné polévky, kterou připravíte díky šťovíku velmi brzy na jaře.
Tohle je obrovská výhoda šťovíku
Šťovík je zelenina nenáročná a spočívá to také v minimální náročnosti na potřebu světla, protože šťovík lze pěstovat i ve stínu, tam, kde se jiné zelenině nedaří. Není náročný na půdu a klidně ho můžete pěstovat jen tak v nádobě na balkonu nebo terase.
Jak se šťovík zpracovává
Kromě toho, že můžete ochutnávat listy při své procházce zahradou, lze ho také zpracovat dále v kuchyni. Sklízí se celé listy a ty až v kuchyni, těsně před přípravou, zdrhneme z řapíku. Odstraněním květních stvolů prodloužíme růst listů a zabráníme přesevům, stejně jako je tomu u rebarbory.
Prohlédněte si galerii: Zelenina našich babiček vás možná překvapí víc, než čekáte.
O autorce:
Vystudovala Zahradní inženýrství na České zemědělské univerzitě v Praze, kde dále pokračovala v rámci doktorského studia. Již přes 20 let působí jako zahradní architektka. Její koníček se zároveň stal i její profesí, založila úspěšnou, rodinnou, realizační firmu Zahradník Šikula, která svým zákazníkům ukazuje, že krásnou a udržovanou zahradu může mít každý, stačí jen vědět, jak na to. Založila také firmu Flora Home, která dodává a pečuje o pokojové rostliny. Své odborné znalosti a zkušenosti sdílí také na sociálních sítích a těší ji zájem fanoušků o rostliny a přírodu kolem nás. Zahradnímu oboru propadla natolik, že jej řadu let vyučovala na středních školách a vychovala tak několik generací mladých a perspektivních zahradníků.
