Život bez půdy, jejích vlastností a bez organismů, které v ní žijí, je nemyslitelný stejně jako život bez rostlin nebo bez včel. Přesto se k ní mnoho lidí chová macešsky. Málokdo také ví, že se v půdě ukládá spousta oxidu uhličitého a že se humózní půda lépe vyrovná s klimatickými extrémy. A za to všechno nechce skoro nic. Jen trochu péče, kterou může své půdě poskytnout každý zahrádkář.
Půdní humus je poklad pro rostliny, klima i pro nás
Když vykopete hlubokou jámu a podíváte se na průřez půdou, uvidíte, že nejvyšší vrstva půdy je tmavá – černé (nebo tmavohnědé) zbarvení jí dodává humus. Ten vzniká z odumřelých částí rostlin, tedy kořenů nebo listů, které půdní živočichové zatahují hlouběji do půdy a zpracovávají. Část humusu se dál rozkládá a uvolňuje živiny, které znovu přijímají rostliny. Další část zůstává zachovaná.
Humus kypří půdu a zadržuje vodu i živiny, takže se nevyplavují do spodních vrstev půdy. Zároveň se v humusu váže oxid uhličitý. Globálně viděno ukládá se v půdě dokonce víc oxidu uhličitého než třeba v rostlinách. Půda dobře zásobená humusem je tedy poklad, ať se na to podíváte z kterékoli stránky...
Kompost je černé zlato, bez nějž se neobejdete
Kompost se často označuje jako černé zahradní zlato. Výhody kompostování jsou jasné: zahradní odpad se zásluhou práce půdních organismů promění v živinami bohatou humózní půdu. Částečně nahradí nákup hnojiv nebo zahradnických substrátů, což v zásadě šetří zdroje. Když zralý kompost každý rok na jaře zapracujete do záhonů, dlouhodobě tak zvýšíte obsah humusu v půdě.
Nenechte půdu ležet ladem, využijte zelené hnojení
Půda by neměla zůstat delší dobu holá. Když v létě sklidíte zeleninový záhon, nenechte ho do příštího jara ladem. Nemáte-li následnou plodinu, je nejlepší rovnou vysít rostliny na zelené hnojení, jako třeba hořčici nebo svazenku. Ty rychle klíčí i rostou. Než budete záhon na jaře znovu osazovat, zelené hnojivo zapracujete do půdy nebo rostliny posekáte a zkompostujete. Jejich kořeny kypří půdu.
A když vysejete jetel nebo lupinu vlčí bob (bobovité rostliny), půdu dokonce obohatíte o dusík, a tedy ji ještě i pohnojíte. U zhutněných půd jsou ideální slunečnice, jejichž kořeny zasahují hluboko do půdy a kypří ji.
Dopřejte své půdě ochrannou vrstvu mulče
Vítr a slunce vysušují svrchní vrstvu půdy. V důsledku toho se v ní nedaří rostlinám a půdní organismy se stahují víc do hloubky. U jílovitých půd se navíc na povrchu tvoří tvrdá krusta, která brání vsakování vody, když prší, což zvyšuje nebezpečí záplav.
Pomoc je přitom snadná: mulčovací vrstva například ze slámy nebo posekané trávy půdu zastíní a udrží vlhkou. Sláma a tráva se navíc pomalu rozkládají, což podporuje tvorbu humusu. Mulč také potlačuje rozvoj plevelů a například jahody zůstanou nad vrstvou mulče čisté, čímž se snižuje riziko houbových chorob.
Půdu spíš povrchově kypřete, než ryjte do hloubky
V hrsti půdy mohou žít miliony mikroorganismů – a nesvědčí jim, když je promícháte. Když půdu do hloubky zryjete, anaerobní mikroorganismy (žijí bez přístupu kyslíku ve vzduchu) se dostanou na povrch půdy (tedy na vzduch) a aerobní (potřebují vzdušný kyslík) do hloubky (beze vzduchu). Mnohé půdní organismy tak odumřou a sníží se podíl humusu (ale jen krátkodobě, mikroorganismy se rychle množí a opět v půdě nastolí rovnováhu). Ale přesto...
Půdu proto zpracovávejte jen povrchově motyčkou nebo kypřičem. Alternativu představují jednozubé kypřiče, které půdu do hloubky nakypří, aniž změní její strukturu. Výjimkou je, chcete-li například trávník přeměnit v zeleninový záhon nebo pokud je půda extrémně těžká a jílovitá. Pak má smysl ji do hloubky zrýt.
