Popel ze dřeva může pocházet jak z polen, tak dřevěných briket (jsou lisované pod tlakem a bez použití dodatečných pojiv) a pelet. Hnojivé účinky dřevěného popelu budou mít však pozitivní dopad pouze v případě, že se jedná o chemicky neošetřené dřevo. Pozor ale, uhelný popel na zahradě nikdy nepoužívejte. Obsahuje těžké kovy (olovo a kadmium), které se mohou ukládat v rostlinách, proto ho vyhoďte do komunálního odpadu.
Prvky N, P a K jsou ve dřevěném popelu zastoupeny v poměru 0:1:2.
Foto: Shutterstock
Které prvky obsahuje popel ze dřeva
Rozbory popelu ze dřeva listnatých a jehličnatých dřevin ukázaly, že nejvíce zastoupeným prvkem je vápník (Ca), a to až ze třetiny. S mnohem nižším obsahem ho následuje draslík (K) se zhruba 5–10 % a fosfor (P) se 3–4 %. Za zmínku stojí i hořčík a další stopové prvky.
Prvek, který naopak dřevěný popel neobsahuje, je dusík (N). Využívá se proto k hnojení rostlin, které dusík nepotřebují. Kvůli vysokému obsahu vápníku má však popel alkalickou reakci. Vítaný je tudíž na silně kyselých půdách, jež potřebují vápnit. Na běžné půdě postačí jen mírná dávka dřevěného popelu a u kyselomilných rostlin (pěnišníky, azalky, borůvky, brusinky...) je vyloženě nežádoucí.
Dřevěný popel k přímému hnojení i zkompostování
Přímé hnojení dřevěným popelem je sice možné (v dávce 0,5–2 kg na 10 m2), je ale dobré při něm znát přesné složení půdy. Jeho nevýhodou je nerovnoměrné rozptýlení. Proto se doporučuje spíše popel ze dřeva přidávat do kompostu, kde se prvky navážou na organickou hmotu a rozptýlí se rovnoměrně.
V praxi se využívají tedy následující postupy:
- Přídavek do kompostu – nutné vrstvení jednotlivých surovin: popel, bioodpad, materiál s vyšším obsahem uhlíku (C), půda atd.
- Rozhoz na půdu – během sezony, vhodné zejména k plodové zelenině, která trpí hnědnutím spodních částí plodu (rajčata, papriky).
- Zarytí do půdy – podzimní použití na půdy, které budou až do jara odpočívat.
- Rozpuštění ve vodě – dřevěný popel a voda v poměru 1:2, běžná zálivka vyjma kyselomilných výsadeb.
