Myslel si, že má v květináči nějaké kameny. Přestal zalévat a spadla mu brada
Pěstování živých kamenů začíná pochopením jejich dokonalé kamufláže
Živé kameny pocházejí z vyprahlých oblastí Afriky. Dokonale se přizpůsobily drsným podmínkám. Svým vzhledem napodobují okolní kameny, aby je nesežrala zvěř. Mají jen dva masité listy, mezi kterými se objevuje nový růst nebo květ. Všechno ostatní je ukryté pod zemí v silném kořenovém systému.
Právě tahle kamufláž z nich dělá jednu z nejzajímavějších sukulentních rostlin vůbec. Každý kus má jiné vzory, barvy i tvary. Některé připomínají mramor, jiné popraskanou hlínu nebo říční oblázky. V květináči vypadají jako umělecká instalace, přitom jsou úplně živé.
Bez správného substrátu nepřežijí
Pokud lithopsy zasadíte do běžné hlíny pro pokojovky, je to skoro jistý rozsudek smrti. Potřebují extrémně propustný substrát s velkým podílem písku, štěrku nebo pemzy. Kořeny musí rychle oschnout, jinak začnou hnít dřív, než stihnete říct „zalil jsem jen trochu“.
Ideální je mělký květináč s odtokovým otvorem. Na dno patří drenáž z kamínků a teprve potom suchý, minerální substrát. Čím chudší půda, tím lépe se živé kameny cítí. Luxus v podobě živin totiž nepotřebují, jsou zvyklé bojovat o přežití.
Pěstování živých kamenů vyžaduje maximum světla
Lithopsy milují slunce a čím víc ho dostanou, tím jsou kompaktnější a barevnější. Nejlepší je jižní nebo západní okno, kde mají několik hodin přímého světla denně. Ve stínu se vytahují, ztrácejí tvar a vypadají spíš jako unavené brambory než kamenní krasavci.
V létě jim prospívá i pobyt venku na balkoně, pokud jsou chráněné před dlouhodobým deštěm. Prudké přelití z bouřky by jim mohlo uškodit víc než týdenní sucho. Slunce jim naopak dodá energii a podpoří kvetení.
Voda jako největší zrádce pěstitele
U živých kamenů platí jednoduché pravidlo: když si nejste jistí, nezalévejte. V období růstu na jaře a na podzim stačí velmi mírná zálivka jednou za několik týdnů. V létě často přecházejí do klidového stavu a vodu skoro nepotřebují vůbec.
Nejkritičtější je období, kdy se staré listy svrašťují a objevují se nové. Tehdy se nezalévá vůbec. Rostlina si bere vodu ze starých listů sama. Pokud ji v té chvíli zalijete, můžete ji doslova utopit.
Pěstování živých kamenů během roku: Jak se lithopsy proměňují
Jednou z nejkrásnějších věcí na lithopsech je jejich proměna během roku. Na jaře se často „svlékají“, staré listy zasychají a nové se derou ven. V létě odpočívají, na podzim mohou vykvést velkým květem připomínajícím sedmikrásku.
V zimě většinou jen tiše přežívají a čekají na světlo. Tenhle cyklus je dobré respektovat a nepřemlouvat je k růstu vodou nebo hnojivem. Čím víc se přiblížíte jejich přirozeným podmínkám, tím budou zdravější.
Nejčastější chyby, které živé kameny neodpouštějí
Pěstování živých kamenů má svá úskalí. Největším hříchem je přelévání. Většina lithopsů uhyne ne suchem, ale přílišnou péčí. Další častou chybou je těžká půda, málo světla a neustálé přesazování, které rostliny zbytečně stresuje.
Hnojení téměř nepotřebují. Pokud už, tak velmi slabé a maximálně jednou za rok. Jsou zvyklé růst v chudých podmínkách a přebytek živin jim spíš uškodí než pomůže.
Když živé kameny rozkvetou, víte, že to děláte správně
Květ lithopsu je malý zázrak. Objevuje se mezi listy a bývá bílý nebo žlutý, někdy větší než samotná rostlina. Je to jasný signál, že má dost světla a že jste zvládli zálivku s rozumem. Kvetení většinou přichází na podzim a trvá několik dní až týdnů. V tu chvíli si člověk uvědomí, že i kamínek může být překvapivě živý a krásný.
