Které z jarních cibulovin byste měli po odkvětu vyndat z půdy každý rok a které po pár letech

Okrasné cibuloviny kvetoucí na jaře se vysazují na podzim (od září do listopadu, ale lépe do října). Jejich zásobní orgán – cibule – potřebuje projít chladným obdobím neboli tzv. dormancí. Ta zajišťuje, aby rostliny nevyrašily předčasně v nevhodnou dobu, a nízké teploty během zimy postupně odbourávají látky, které kvetení blokují. 

Co vlastně znamená „zatažení“ cibulovin 

Každý zkušenější zahrádkář ví, že po odkvětu cibulovin, musí nechat rostliny tzv. zatáhnout. Jde o to, že rostliny musejí pomocí listů vytvořit dostatek zásobních látek, aby mohly přežít zbytek roku, zimu a na jaře opět vykvést. Tyto látky pak ještě musí „stáhnout“ z nadzemních částí do podzemních cibulí, kde je uloží, a proto nesmíte listy ani stonky odstraňovat dřív, než samy zavadnou, příp. seschnou. Zatažení zásobních látek do cibulí trvá zhruba měsíc, měsíc a půl. 

Proč odkvetlé květy cibulovin odlamovat 

Co naopak musíte, je zalomení květních stonků pod odkvetlými květy. Zabráníte tak tvorbě semen, která by rostliny vyčerpávala. Obecně se totiž dává přednost vegetativnímu množení cibulovin (pomocí cibulí) před generativním (pomocí semen). Platí to zejména pro šlechtěné rostliny s velkými cibulemi, u drobných cibulovin, jako jsou třeba modřence, se květy neodlamují. Rostliny pak časem zplaňují a volně se šíří po okolí (modřence vytvářejí známé „modré řeky“). 

Málo se ví, že je lepší stonky pod odkvetlými květy cibulovin pouze zlomit a semeníky nechat uschnout (u hroznovitého květenství můžete také květy ze stonku sdrhnout). Při odstřihávání pomocí nůžek hrozí totiž přenos viróz z rostliny na rostlinu. Ten je teoreticky možný i při zalamování (ne z nůžek, ale z rukou), ale méně pravděpodobný, zvlášť když nalomený květ necháte na rostlině viset. 

Které cibuloviny se z půdy vyndávají každý rok 

Některé druhy cibulovin je navíc po odkvětu a zatažení nutné z půdy vyjmout, uskladnit a na podzim znovu vysadit. Týká se to opět hlavně šlechtěných cibulovin s velkými cibulemi, zejména velkokvětých tulipánů a hyacintů a také cibulnatých kosatců (síťkovaný a Danfordové). Pokud je v půdě ponecháte, pokvetou příští rok méně a časem z daného místa úplně zmizí. 

Cibule proto za pomoci lopatky nebo rycích vidlí opatrně vyjměte ze země, nechte je venku na vzduchu a ve stínu oschnout, oddrolte z nich půdu a uložte je do podzimu na tmavé, suché a dobře větratelné místo s teplotou do 20 °C. Během sezony i zimy je pravidelně kontrolujte, cibule napadené např. plísní odstraňujte. 

Cibuloviny, které se z půdy vyjímají po letech, nebo nikdy 

K cibulovinám, které se nemusejí několik let přesazovat, patří narcis (až po třech až čtyřech letech), ladoník, řebčík královský, kostkovaný a bělokvětý, botanické tulipány, sněženka, bledule, botanické krokusy neboli šafrány, ladoňka, ladonička, puškinie, modřenec, snědek, okrasný česnek a kandík. 

U krokusůladoněk se někdy, stejně jako u narcisů, doporučuje přesazení po čtyřech letech. Zvláště drobné cibuloviny se už nepřesazují, ale můžete se dočíst, že jim prospěje přesazení po pěti letech (cibule si odpočinou a opravdu zesílí). 

Naše krásná zahrada

Předplatné časopisu Naše krásná zahrada