Šípové jedy, nápoje lásky i nástroje k vraždě: seznamte se s historií jedovatých rostlin

Znalosti o jedovatých rostlinách si naši předci předávali z generace na generaci, a i dnes se v jejich využívání (ale i zneužívání) pořád zlepšujeme. 

Stále existují místa, kde se používají šípové jedy

Představte si například, že stále existují místa, kde lidé loví pomocí šipek nebo šípů, jejichž hroty jsou napuštěny jedy. Těmi mohou být třeba jihoamerická kurare z rostlin jménem kulčiba nebo z rostlin čeledi lunoplodovité či výtažky z krutikvětu, které se nanášejí na šípy v Africe. 

U zasažených zvířat dochází buď ke svalové paralýze, nebo k zástavě srdeční činnosti. Konzumace jejich masa je tak zcela neškodná, protože jedy působí přes krevní oběh a nevstřebávají se v trávicí soustavě. 

Šípové jedy se ale připravovaly i z nám známějších pryskyřníků, čemeřic, oměje šalamounku, pryšců nebo ze skočce. V Evropě se jedovaté šípy vyráběly z větví tisů a oleandrů

Nápoje lásky i omamné drogy fungují stejně

Kromě lovu sloužily jedovaté rostliny v minulosti i jiným účelům. Využívaly je pro svá kouzla například „čarodějnice“. Rulík, blín, durman či mandragora obsahují totiž látky, které vyvolávají změněný stav vědomí a halucinace. A ačkoli jsou ve vyšších dávkách nebezpečné, byly přidávány do nápojů lásky nebo létajících mastí. 

Jedovaté rostliny byly využívány i při kontaktu s „duchovním světem“. Změněné stavy vědomí, které dokážou některé rostliny přivodit, se využívaly při náboženských i jiných rituálech po celém světě. Poselství získané v navozeném transu pak obyčejným lidem zvěstovali šamani, kouzelníci nebo jiní vyvolení. 

Dnes jsou tyto rostliny zredukovány na pouhé chemické sloučeniny, které se prostřednictvím různých produktů užívají jako méně závadné i závadnější drogy (třeba nikotin, morfium, kokain). 

Jedovaté rostliny nemusí být vždy nebezpečné

Cestou pokusů a omylů s jedovatými rostliny se přišlo na skutečnost, že i ony mohou být za určitých podmínek jedlé nebo že se během zrání jejich plodů či při přípravě jídla jejich jedovatost ztratí. Platí to zejména pro tropické rostliny, ale pozor, i špatně uvařené fazole nebo hrách mohou být jedovaté... 

Toho využívaly i některé domorodé kmeny v exotických zemích při řešení sporů. Místo soudce rozhodovala jedovatá rostlina, kterou museli souzení na důkaz své neviny sníst. Pokud přežili, byli zproštěni viny. V Africe se k těmto účelům využíval např. bob kalabarský, resp. puchýřnatec jedovatý, po jehož pozření však neměl souzený šanci. 

Rostliny jako častý prostředek k otravě a vraždě 

Jedovaté rostliny stojí i za mnoha plánovanými otravami. Dějiny lidstva jsou jich plné: vzpomeňte třeba na Sokrata nebo římské císaře. Znalost travičství byla nepostradatelná i v době Kateřiny Medicejské nebo španělského rodu Borgiů

Svou roli sehrály jedovaté rostliny i v nejednom detektivním příběhu Agathy Christie, a i dnes je možné zaznamenat úmyslné zabití pomocí skočce, náprstníku, tabáku nebo tisu

Jedovaté rostliny mohou ale i chránit úrodu a léčit 

Rostlinné jedy mají v přírodě svůj význam – slouží rostlinám k ochraně před škůdci nebo býložravci. Lidé je proto začali využívat k ochraně úrody na poli, ve skladu nebo v domácnosti. Od látek vyskytujících se v tabáku, ve vratiči nebo v kožnatci tak byly odvozeny širokospektrální pesticidy, jako návnady pro nežádoucí živočichy se používaly jedovaté tykve a z rostlin byl vyroben i známý jed na krysy Warfarin způsobující vnitřní vykrvácení. 

Lidé však přišli i na léčivé účinky jedovatých látek z rostlin při použití v malém množství. Někdy je tak jedovatá rostlina vlastně léčivá

Zdroj: informační tabule Botanické zahrady Přírodovědecké fakulty UK 

This block is broken or missing. You may be missing content or you might need to enable the original module.