Rozmanitost rodu pryšec (Euphorbia) je daná výskytem rostlin po téměř celém světě. Přirozená stanoviště sahají od Azorských ostrovů po Himálaj. U nás se běžně pěstuje pryšec skočcový (E. lathyris) nebo vroubený (E. marginata). Kvůli rostoucím teplotám (a také šlechtění) je ale na zahradách možné pěstovat už i druhy rostoucí původně ve Středozemí.
Pryšce a jejich výrazné listeny
Pryšce mohou být plazivé i vzrůstné s výškou od 10 do 100 cm (ve Středomoří i vyšší) a vyznačují se jednoduchými, zhusta jemnými listy. Poutavé jsou pryšce především svými barevnými (žlutými, svěže zelenými, oranžovými, červenými až hnědými) listeny různých velikostí a tvarů, které bývají mylně považovány za květy. Ty mají za úkol přilákat hmyz k méně nápadným vlastním květům.
Jednopohlavní květy pryšců jsou uspořádané do tzv. cyathií složených z jednoho samičího a několika samčích květů. Cyathia se většinou skládají v okolíky – jeden větší hlavní a několik menších vyrůstajících z úžlabí listů. Po odkvětu se semeníky pryšců mění v tobolky, z nichž bývají semena po dozrání vystřelována do okolí.
Nároky a uplatnění pryšců
Z odlišných stanovišť pryšců plynou i odlišné nároky jednotlivých druhů. Obvykle se sice jedná o nenáročné rostliny, kterým stačí k životu slunce a propustná půda, existují ale i pryšce vhodné do polostínu a vlhka. Samy o sobě pryšce obvykle nevyniknou, v kombinaci s rostlinami s barevnějšími květy jsou však neocenitelné (jako výplňové rostliny). Hodí se do trvalkových záhonů, skalky i k pokrytí půdy.
Ovšem pozor: všechny pryšcovité rostliny obsahují latex, který může být kvůli obsahu některých dráždivých látek pro citlivé osoby nebezpečný. Rozhodně si při práci s poraněnou a latex ronící rostlinou nikdy nedávejte prsty do očí, a pokožku rukou následně dobře omyjte.
