Barborky letos možná nerozkvetou tak, jak čekáte. Květinářka prozradila trik, který změní výsledek
Proč se z barborek stala malá zimní věštírna?
Větvička třešně, švestky nebo višně natrhaná 4. prosince, na svátek svaté Barbory, měla podle lidových zvyků předpovídat budoucnost. Barborky rozkvétaly mladým dívkám jako signál blízké svatby, domácnostem jako symbol prosperity, a někomu prostě jen proto, aby v zimě bylo na co koukat. Dnes nikdo nikoho nemusí nutit vdávat se podle větvičky, ale radost z toho, že vám v prosinci doma vykvete strom, je pořád stejně kouzelná.
Hlavní pravidlo: Barborky nejsou větvička, ale živý projekt
Aby barborky skutečně rozkvetly, nestačí je strčit do vázy a čekat na zázrak. Chtějí trochu péče a pár triků, které zvyšují šanci na květ.
Nejlepší je uříznout mladé větve dlouhé 30–40 cm a ihned je ponořit do vlažné vody. Pokud je venku mráz, schovejte je nejdřív do předsíně, aby netrpěly šokem.
Velké tajemství úspěchu je teplotní šok. Barborky se na pár hodin uloží do lednice nebo na balkon a pak se přenesou do tepla. Rostlina si myslí, že právě přišlo jaro a spustí květ. Pomáhá i pravidelné seřezávání konců větví a vyměňování vody každé dva dny. Je to malá robotárna, ale efekt stojí za to.
Nejen třešně: Jaké větvičky fungují nejlépe a proč
Tradičně se používají třešně a višně, ale barborky mohou být i z broskvoně, slivoně nebo jabloně. Některé domácnosti berou tradici vážně, jiné ji berou jako stylovou dekoraci. A obojí je správně. Mimochodem, někdo do vázy přidává jablečný ocet. Ne kvůli hipster efektu, ale proto, že snižuje bakteriální růst ve vodě.
Barborky jako vánoční Tinder: Pověry, hry a staré zvyky
Když dívka trhala barborky, označovala každou větvičku jménem nápadníka. Která rozkvetla jako první, toho si měla vzít. Ano, bylo to trochu loterie, trochu dnešní Tinder, akorát bez telefonu. Barborky sloužily i jako věštba pro štěstí v rodině, zdraví, úrodu. Když nerozkvetly, neznamenalo to neštěstí, jen výzvu. Což je mimochodem interpretace, která by se hodila i současnosti.
Legenda svaté Barbory: Příběh, díky kterému tradice přetrvala
Tradice barborek je přímo spojená se svatou Barborou. Její svátek je 4. prosince a právě v ten den se podle zvyku trhají větvičky třešní, višní nebo jiných stromů. Legenda říká, že když vedli svatou Barboru na popravu, utrhla cestou větvičku, která jí pak ve vězení uprostřed zimy zázračně rozkvetla. Proto se věřilo, že větvička utržená na její svátek, která do Vánoc rozkvete, přinese štěstí, lásku nebo brzkou svatbu.
Svatá Barbora je navíc v křesťanské tradici patronkou horníků a všech, kdo dělají nebezpečnou práci, a kolem jejího svátku se držely i další zvyky. Chodily takzvané „Barborky“ v bílém, rozdávaly dětem ovoce a připomínaly její příběh. Barborky nejsou jen roztomilá dekorace, ale malý živý odkaz na legendu o svaté Barboře.
Malý zimní rituál, který dává smysl i dnes
Nejde o dokonalost. Jde o to, že uprostřed prosince přinesete do domu něco živého, zeleného a trochu symbolického. Barborky jsou malá vzpoura proti zimě. Tichá připomínka, že i v mrazu se dá začít něco nového. A jestli nerozkvetou? No a co. Aspoň budete mít hezké větvičky a téma k diskuzi u štědrovečerní večeře.
Barborky přežily folklorní rituály, náboženské symboly i časy, kdy se braly až moc vážně. Dnes fungují jako milý zvyk, trochu terapie a trochu zábava. Takže až je budete trhat, neřešte vědu ani pověry. Užijte si moment, kdy si domů nesete malý příslib jara. I když máte promrzlé prsty a ponožky plné sněhu.
