Které orlíčky si na záhony vysít
Potomci orlíčku obecného, kteří se v zahradě dále kříží, jsou vynikající rostliny ke zplanění v přírodně pojaté zahradě. Odrůdy amerického orlíčku velkokvětého (A. caerulea) jsou rovněž odolné a nenáročné. Dorůstají výšky až 80 cm a mají nápadné hvězdicovité květy s dlouhou ostruhou v různých barvách. Oživí smíšené trvalkové záhony i venkovské zahrádky.
K osázení okrajů záhonů, skalek nebo do nádob se nabízejí kříženci orlíčku vějířovitého (A. flabellata), jako ’Ministar’, nebo odrůdy ze série Cameo s květy v bílé, modré nebo růžové barvě. Hybridy, které pocházejí od tohoto druhu, mají zakřivenou ostruhu.
Orlíčky jako lákadlo pro hmyz
Květy orlíčku brzy přilákají čmeláky i včely samotářky, ale také třeba motýly. Podíváte-li se pozorně, možná uvidíte brouky a čmeláky, jak ohryzávají ostruhy květů, aby se dostali k nektaru, který je ukryt uvnitř. Vlastně tím rostlinu „ošidí“, protože si vezmou sladkou šťávu, ale nezajistí opylení.
Jaké mají orlíčky nároky
Co se týče stanoviště, nejsou orlíčky vybíravé. Dávají sice přednost hlinité humózní půdě, mohou se však v zahradě usídlit prakticky všude. Snášejí slunce i polostín, na světlých místech však tvoří víc květů. Když už se jednou ujmou, vydrží jednotlivé rostliny pět až sedm let. Během té doby není snadné je přesadit, protože mají dužnaté „mrkvovité“ kořeny, které je pevně kotví v půdě.
Co dělat s orlíčky po odkvětu
Orlíčky mohou růst na velkých plochách, ale brzy po odkvětu – obvykle na samém začátku léta – z nich zbývají už jen zelené (a ne právě zajímavé) růžice listů. Zkuste je proto zakrýt vhodnými partnery – třeba sasankami japonskými, rdesnem objímavým nebo oměji. Přitom je třeba dodržet odstup od sousedních rostlin nejméně 30 cm, protože orlíčky nesnášejí konkurenci jiných kořenů. Pokud chcete zachovat původní odrůdy nebo zabránit nekontrolovanému šíření orlíčků, nezapomeňte stonky s květy odstřihnout dřív, než vytvoří semena.
