Nedoceněné vrby: jsou nenáročné, pěkné po celý rok a vhodné i do malých zahrad

Rod vrb (Salix) je až neuvěřitelně pestrý: patří k němu zhruba půl tisícovky druhů, o odrůdách nemluvě. Správnou rostlinu si mezi nimi najde každý, kdo jen trochu chce. A najdou si ji i včely, čmeláci a další užitečný hmyz. Navíc jsou vrby pestré nejen, co se týče vzhledu, ale také pokud jde o stanoviště, kde se jim bude dařit. 

Vrby jsou přizpůsobivé, odolné a nenáročné

Vrby jsou sice známé jako vlhkomilné rostliny, ale většina druhů se stříbřitými a ochlupenými listy dobře snáší i horkosucho. Patří k nim třeba vrba bílá (S. alba)plazivá (S. repens) a vlnatá (S. lanata), ale také vrba rozmarýnolistá (S. rosmarinifolia) a vrba dlouholistá (S. interior).

Tak například domácí vrba bílá, jíva (S. caprea) a nachová (S. purpurea) prospívají nejlépe na vlhkých půdách, v příkopech a v oblastech břehů. Jsou ovšem velmi přizpůsobivé a budou spokojené, i když půda na místě, které jste jim vybrali, bude o něco sušší. Co se týče chorob, jsou vrby odolné a na péči nenáročné. Ve vrcholném létě se někdy objeví napadení rzí nebo broukem lesknáčkem (Aethina), v zahradě to ale lze snést, aniž by bylo nutné zasahovat.

Barevné výhony vrby bílé (Salix alba) var. vitellina
Info ikona

Podobně jako u svíd zajistíte vrbovým výhonům barvu pravidelným řezem.

Foto: Shutterstock

Které vrby vysadit do malých zahrad

Kdo má málo místa, může si vybírat z malých vrb. Je celá řada takových, které nejsou ani v dospělosti příliš velké, jako vrba švýcarská (S. helvetica), vrba hrotolistá (S. hastata) nebo pouhých 20 cm vysoká vrba kurilská (S. kurilensis) s velkými, na podzim zlatožlutě zbarvenými listy. Navíc lze vrby stříhat, a vytvářet tak třeba hlavaté kmeny – k tomu se hodí třeba vrba bílá (S. alba ’Sericea’)

Za pozornost stojí také červeně kvetoucí odrůda vrby štíhlopestíkové (S. gracilistyla) ’Mount Aso’ dorůstající do 150–180 cm a vrba černající (S. myrsinifolia) z Japonska (dorůstá do 2–4 m). Z domácích druhů si určitě zaslouží doporučení metrová vrba valdštejnská (S. waldsteiniana) a 1,5 m vysoká vrba dvoubarvá (S. bicolor). Do tří až šesti metrů dorůstá vrba trojmužná (S. triandra) ’Semperflorens’, která roste keřovitě. Kvete spíš nenápadně, ale i dvakrát do roka (proto ji mají rádi včelaři). 

Salix alba var. vitellina 'Yelverton'
Info ikona

Vrba bílá odrůdy 'Yelverton' koncem zimy dobře ladí např. s vřesovcem a sněženkami.

Foto: Shutterstock

Kdy a jak se prořezávají vrby

Vrba celolistá (S. integra) ’Hakuro Nishiki’ a hlavaté vrby se stříhají každoročně koncem zimy, aby si zachovaly svůj kulovitý tvar, vrba košíkářská a americká pro získání čerstvých prutů pro pletení. 

Příliš velké a nevzhledné vrbové keře můžete teď také zkrátit na pařezinu. Počítejte však s tím, že při zimním řezu se odstraní i květy, které jsou už založené. Ty se objevují většinou ještě před vyrašením listů – částečně už v únoru. Samčí květy dvoudomých vrb nabízejí zlatožlutý pyl, samičí bohatě nektaru: obojí brzy na jaře do zahrady přiláká první včely.

Z kterých vrb získat materiál na pletení?

Košíkáři obvykle dávají přednost vrbám s úzkými listy. Samozřejmě k nim patří vrba košíkářská (S. viminalis) a také lýkovcová (S. daphnoides). Odrůdy vrby bílé, jako ’Vitellina’ a ’Britzensis’, mají v zimě hezké žluté, respektive oranžové zbarvení kůry. Silné, ale lehké pruty má vrba Smithova (S. x smithiana). Je také namístě připomenout druhy s tenkými tvárnými výhony, jako je vrba nachová, jejíž pruty se kdysi ve stromkových školkách používaly k vyvazování rostlin.