Zasaďte svému potomkovi strom: k dodržení tisícileté tradice nepotřebujete ani zahradu

Strom jako nositel dlouhého života. Čím si tuto symboliku zasloužil?

Marie Hrušková, známá spisovatelka, scénáristka a pedagožka ve své knize Kult stromů v zemích Koruny české uvádí: „Stromy mají ve vztazích k lidem skutečně mimořádnou pozici – jako žádná jiná rostlina. Ano, rostlina, protože tou stromy skutečně jsou. Jen si to někdy při jejich velikosti, mohutném hmotném kmenu a dlouhověkosti neuvědomujeme. A že mimořádná pozornost? Stromy totiž byly na světě dřív než lidé a svým životem umožnily existenci lidí.

Primitivní sídla lidských tlup obklopovaly pralesy, pod větvemi mohutných stromů lidé nacházeli ochranu před sluncem i vichrem, prales lovcům dával obživu. Stromy byly tehdy těmi silnějšími, protože lidé byli zranitelní, slabí a skoro ničemu ve světě, který je obklopoval- a to byla příroda-, nerozuměli. Zatím co lidé se báli vichru, bouří – stromy bleskům vzdorovaly a přežily i vichřice. Proto lidé považovali o tolik větší a silnější stromy za něco tajemného, co je nadané zvláštní mocí - začali je považovat za jedny z těch tajemných mocností, které všechno kolem řídí.“

 

Mají stromy duši?

„Naši dávní pohanští předkové věřili, že všechno, co žije, rodí se a podléhá zániku – že musí stejně jako lidi pociťovat bolest a radost – zjednodušeně: že ve všem je stejná duše. Ovocné stromy rostly přímo u domovů, byly lidem nejblíže svou každodenní užitečností – proto bývaly jako by považovány za členy rodiny, stejně jako hospodářská zvířata a pro hospodyně její drůbež. Lidé tehdy byli na nich závislí, měli z nich užitek. Český hospodář zval stromy k štědrovečerní hostině, moravská hospodyně hladila stromy rukama od vánočního těsta, aby dávaly víc ovoce. Stromy také dostávaly dárky a lidé s nimi promlouvali.“ (Marie Hrušková, Kult stromů v zemích Koruny české, 2005)

Sázení stromů za narozené děti, otec a syn
Info ikona

Strom zasazený otcem při narození dítěte s ním rostl a byl považován za vyjádření jeho životní síly.

Keltové byli mistři v uctívání stromů

Keltové jsou kromě jiného známi jako znalci a uctívači stromů, z nichž nejvíce lpěli na dubech. Keltové se domnívali, že duby jsou spojeny se zemským nitrem a když do dubu udeřil blesk a dub stál dál, Keltové věřili, že to symbolizuje spojení nebe se zemí. Vysazovali je okolo posvátných hájů, kde Druidové konali své obřady. Římané Kelty nazývali „znalci dubů“. V dnešní době známe z této kultury především keltské horoskopy, které každému člověku podle data narození přiřazují určitý strom.

Dub, na jeho místě vytryskne pramen
Info ikona

Jestliže byl dub starší než 200 let, věřili Keltové, že na jeho místě vytryskne pramen.

Proč se stromy vysazují při narození dítěte?

Marie Hrušková ve své knize vysvětluje, kde se vzala tradice výsadby stromů při narození potomka a to nejenom v České republice: „Zasadit při narození strom – to je krásný zvyk, který souvisí s předkřesťanskou představou, že stromy mají duši stejně jako lidé a že mezi životem lidí a životem rostliny tedy může být tajemné spojení.
Proto strom zasazený otcem při narození dítěte s ním rostl a byl považován za vyjádření jeho životní síly, za jeho životní strom. Například kdyžstromek zasychal – brali to jako znamení, že dítěti hrozí nebezpečí. Naopak nádherný vzrůst znamenal zdraví, radost….Když odcházely děti do světa – tak podle „jejich“ stromu prý mohli příbuzní doma poznat, jak se jim v cizině daří.
Ve švýcarských pramenech je uváděno, že otec mohl nezdárného syna, který se něčeho zvlášť odsouzeníhodného dopustil, i na dálku ztrestat právě poražením jeho životního stromu.“

 

Dětská ruka na kmeni stromu
Info ikona

Má vaše dítě už vysazený strom? Pokud nemáte zahradu, zkuste zapátrat na odboru životního prostředí vaší obce. Možná je zrovna u vás možnost sázení ve veřejném prostoru.

A jaké druhy stromů byly určené k sázení?

„Ve Švýcarech prý bývalo zvykem, že otec synovi sázel jabloň a dceři hrušeň, v Holandsku topol. U nás tak přesné dělení nebylo. Je známý památný dub, který byl vysazený při narození chlapce. Roste ve Stochově u Kladna a podle pověsti ho dala vysadit kněžna Ludmila, když se dověděla, že se jí na zdejší tvrzi narodil prvorozený vnuk Václav, budoucí český kníže. Proto se strom nazývá Svatováclavským dubem a patří mezi naše nejstarší a nejznámější památné stromy.
Kořeny má tenhle zvyk dávné, mnozí rodiče a prarodiče tradici udržují i v současnosti. Doba je jiná a vysazování stromu je nyní spíše bráno jako poděkování, že se narodil nový život. Ten stromek se stává zhmotnělou vzpomínkou na počátek životní cesty mladého člověka, jako takový živý památník… Takže – vlastně se opět připomíná to dávné a podvědomě chápané spojení člověka a stromu.“

dívka u stromu
Info ikona

A jak to máte vy? Vysadili jste svému potomkovi strom? Podělte se s námi v komentářích jaký druh jste mu vybrali ;-)

Co dělat, když bydlíte v bytě a přesto byste rádi svému novorozenci strom vysadili?

Již několik měst vyšlo svým obyvatelům s řešením tohoto problému vstříc a nabízí možnost registrace k výsadbě stromu ve veřejných prostorech. Službu většinou zajišťuje příslušný Odbor životního prostředí. Novopečení rodiče pak mohou být nápomocni při výsadbě a symbolicky „svůj“ strom zalít. Některé obce nabízejí i možnost označení stromu štítkem se jménem dítěte.

A jak to máte vy? Vysadili jste svému potomkovi strom? Podělte se s námi v komentářích, jaký druh jste mu vybrali ;-)

 

Zdroje: biocelt.estranky.cz, pamatnestromy.cz