Naši předci ji jedli denně, dnes ji skoro neznáme. Zapomenutá zelenina přitom patří i do moderní kuchyně
Doporučujeme
Pokud vodnici ochutnáváte poprvé, vyberte menší, pevné bulvy. Bývají jemnější a šťavnatější. Část zkuste nastrouhat do salátu a zbytek upečte s mrkví a cibulí. Snadno tak porovnáte její svěží, lehce štiplavou chuť s jemnějšími tóny, které se rozvinou při pečení.
Zelenina našich předků. Zpracování vodnice
Vodnice čili brukev řepák vodnice (Brassica rapa) patří do stejné rostlinné čeledi jako zelí, brokolice nebo ředkvičky. Vytváří kulovitou či mírně zploštělou bulvu, která bývá nejčastěji bílá, někdy s fialovým zbarvením v horní části. Její dužina má jemnou, lehce nasládlou a mírně pikantní chuť. Mladé bulvy bývají křehčí a šťavnatější, zatímco starší mohou mít výraznější aroma.
Při zpracování vodnice zjistíte, že obsahuje velké množství vody a má poměrně nízkou energetickou hodnotu. Zároveň poskytuje vlákninu, která je důležitou součástí vyváženého jídelníčku a přispívá k normální funkci trávicího systému. Najdeme také vitamin C a menší množství dalších vitaminů a minerálních látek. Díky tomu představuje zajímavé zpestření jídelníčku pro každého, kdo chce pravidelně zařazovat více druhů zeleniny.
Vitamin C a vláknina jsou důvodem, proč na ni nezapomínat
Jednou z předností vodnice je obsah vitaminu C, který přispívá k normální funkci imunitního systému, pomáhá chránit buňky před oxidativním stresem a podporuje tvorbu kolagenu. Ten je důležitý například pro správnou funkci pokožky, cév, chrupavek i kostí.
Vláknina zase pomáhá udržovat normální činnost střev a přispívá k pocitu sytosti. Vodnice tak může být vhodnou součástí jídelníčku při snaze jíst pestřeji a zařazovat více zeleniny s nízkou energetickou hodnotou. Její výhodou je také všestranné použití. Můžete ji přidat do polévky, podávat jako přílohu nebo ji nastrouhat do čerstvého salátu.
Je však dobré mít na paměti, že žádná jednotlivá potravina sama o sobě nezaručí pevné zdraví. Přínos vodnice spočívá především v tom, že rozšiřuje pestrost stravy a dodává tělu další živiny. Část vitaminu C se navíc může při delším vaření ztrácet, proto má smysl střídat syrovou i tepelně upravenou podobu zeleniny.
Naši předkové vodnici jedli dávno před bramborami
Zatímco dnes si mnozí z nás nedokážou představit oběd bez brambor, v minulosti měly na evropských stolech mnohem významnější postavení různé druhy řepy, včetně vodnice a tuřínu. Vodnice se pěstovala již ve starověku a v evropské kuchyni zůstávala důležitou plodinou po dlouhá staletí. Před rozšířením brambor z Ameriky představovala jeden z dostupných zdrojů potravy, který lidé dokázali vypěstovat i v méně příznivých podmínkách. Její obliba souvisela také s možností uchovávat bulvy během chladnějších měsíců.
Naši předkové využívali vodnici a příbuzné druhy řepy především jako součást každodenního vaření. Přidávali je do polévek a dušených jídel, vařili je jako přílohu k masu nebo je pekli. Zeleninu bylo možné také nakládat, sušit či jinak uchovávat pro období, kdy na zahradě nic čerstvého nerostlo. V dobách nedostatku sloužila řepa jako důležitá potravina, která pomáhala nasytit rodinu i během zimy. S postupným rozšířením brambor však její význam klesal a vodnice se z běžných domácích kuchyní z velké části vytratila. Dnes se k ní můžeme vracet nejen kvůli její výživové hodnotě, ale také jako k zajímavé součásti tradiční kuchyně.
Jak vodnici připravit, aby vám opravdu chutnala
Pokud jste vodnici ještě neochutnali, začněte mladými bulvami. Stačí je omýt, podle potřeby oloupat a nakrájet na tenké plátky. Syrová vodnice se hodí do zeleninových salátů, kde její jemně štiplavá chuť dobře doplní mrkev, jablko nebo zelí. Můžete ji také nastrouhat, lehce osolit a zakápnout citronovou šťávou.
Výborná je i tepelně upravená. Zpracovat vodnici můžete do zeleninové nebo masové polévky, podusit na másle či upéct v troubě společně s mrkví, cibulí a další kořenovou zeleninou. Při pečení její chuť zjemní a získá příjemně nasládlý nádech. Hodí se také do zeleninových směsí, zapékaných pokrmů nebo jako alternativa části brambor v některých přílohách.
Zajímavou možností je kvašení. Vodnice se dá nakrájet nebo nastrouhat a připravit podobným způsobem jako jiné druhy kvašené zeleniny. Výsledkem je pikantní příloha, která může zpestřit zimní jídelníček. Při domácím kvašení je však důležité dodržovat správný postup a hygienu, aby se zelenina bezpečně prokvasila.
Nezaměňujte vodnici s tuřínem
Vodnice a tuřín se někdy zaměňují, protože jsou si vzhledem i využitím podobné. Jde však o dvě odlišné plodiny. Vodnice má zpravidla menší a jemnější bulvy, které mohou být bílé s fialovým zbarvením. Tuřín obvykle vytváří větší bulvy, často se žlutou dužinou, a potřebuje delší dobu k růstu.
Oba druhy zeleniny mají své místo v kuchyni a dají se připravovat podobnými způsoby. Vodnici díky jemnější chuti můžete zpracovat syrovou k přímé konzumaci, zatímco tuřín bývá oblíbený především v polévkách, dušených jídlech a jako vařená či pečená příloha. Pokud chcete experimentovat s tradičními plodinami, vyplatí se vyzkoušet obě.
Proč dát vodnici znovu šanci
Vodnice je příkladem zeleniny, kterou jsme z moderního jídelníčku téměř vytlačili, přestože má co nabídnout. Je nenáročná na kulinářské využití, lze ji připravit mnoha způsoby a přirozeně obohacuje stravu o vlákninu a vitamin C. Navíc připomíná dobu, kdy se domácí kuchyně více řídila sezonní dostupností potravin a lidé uměli využít úrodu ze zahrady po celý rok.
Nemusíte kvůli ní měnit své stravovací návyky od základů. Zkuste vodnici zpracovat do polévky, upéct s další zeleninou nebo nastrouhat do salátu. Možná zjistíte, že tato pozapomenutá plodina má na vašem talíři mnohem větší místo, než byste čekali.
Vodnice nemusí být jen připomínkou jídelníčku našich předků. Vyzkoušejte ji v salátu, polévce nebo jako pečenou přílohu a objevte, zda si tato pozapomenutá zelenina najde místo i ve vaší kuchyni.
