Miluje spalující horko a chudou půdu. Tento exotický obr vytváří květní věže, které přerostou i dospělého člověka

Která trvalka vyroste výš než člověk a přitom miluje sucho?

Co se dočtete ve článku

• Jaké druhy liliochvostce lze pěstovat na zahradě
• Proč je ideální rostlinou pro suchý záhon
• Jak správně vysazovat a množit liliochvostec
• Které další vysoké trvalky zvládají sucho

Tip redakce

Liliochvostec vysazujte do štěrkovité nebo písčité půdy. Právě dobrá drenáž rozhoduje o tom, zda bude rostlina prospívat dlouhé roky.

Suchý záhon získá dominantu s květy vyššími než člověk

Suchý záhon bývá často považován za problematické místo, kde se daří jen několika nenáročným rostlinám. Ve skutečnosti však právě slunná a dobře propustná stanoviště nabízejí prostor pro pěstování řady mimořádně atraktivních trvalek. Mezi nejpůsobivější patří liliochvostec (Eremurus), rostlina, která během kvetení připomíná rozsvícené pochodně tyčící se nad okolní vegetací. Jeho štíhlá květenství mohou dosahovat opravdu impozantní výšky až 250 cm, podle zvoleného druhu. Během léta se liliochvostce stávají nepřehlédnutelnou dominantou každé zahrady.

• Liliochvostec mohutný (Eremurus robustus) dorůstá běžně do výšky 180 až 250 cm a vykvétá během června.
• Liliochvostec himálajský (Eremurus himalaicus) dosahuje výšky 150 až 200 cm a kvete už od konce května.
• Liliochvostec úzkolistý (Eremurus stenophyllus) je s výškou pouhých 80–100 cm ze všech nejmenší. Vykvétá během června a července.
• Hybridní odrůdy liliochvostců dorůstají do výšky 120–180 cm. K dispozici jsou kultivary s květy v bílé, krémové, žluté, meruňkové, oranžové i jemně růžové barvě. Kvetení začíná obvykle na přelomu května a června a podle odrůdy může pokračovat až do konce léta.

Exotická trvalka, která miluje slunce a sucho

Liliochvostec (Eremurus) pochází z oblastí střední a západní Asie. Ve volné přírodě roste především na slunných horských svazích, v kamenitých stepích a na suchých loukách, kde se musel přizpůsobit jarním přívalům vláhy a dlouhým letním obdobím bez srážek. Jeho název vznikl spojením řeckých slov „eremos“ (poušť) a „oura“ (ocas), což dobře vystihuje vzhled jeho dlouhých květenství. Ta jsou složena z tisíců drobných hvězdicovitých květů, které se postupně otevírají odspodu směrem vzhůru. Samotná květenství liliochvostce často měří i přes 100 cm.

Suchý záhon je pro liliochvostec ideálním domovem

Pěstování liliochvostce není složité, pokud respektujete jeho původ. Nejlépe se mu daří na plném slunci a v lehké, propustné půdě. Ideální jsou štěrkovité nebo písčité záhony, kde se nezdržuje voda. Na těžkých jílovitých půdách často trpí hnilobou kořenů a jeho životnost bývá výrazně kratší. Kořeny mají velmi neobvyklý hvězdicovitý tvar a při výsadbě je potřeba s nimi zacházet opatrně. Vysazují se mělce, přibližně 10 až 15 cm pod povrch půdy. Po zakořenění rostlina dobře zvládá období sucha a zpravidla nevyžaduje žádnou zálivku.

Jak množit liliochvostec bez zbytečných chyb?

1. V zahradnických školkách se liliochvostce nejběžněji množí výsevem semen, který však vyžaduje trpělivost. Mladé rostliny často vykvétají až po několika letech pěstování.
2. Rychlejší metodou je obyčejné dělení starších trsů. Provádí se koncem léta nebo začátkem podzimu po zatažení listů. Každá oddělená část musí obsahovat zdravý střed a dostatek kořenů. Protože jsou však kořeny poměrně křehké, je při manipulaci potřeba zvýšená opatrnost.

Suchý záhon ano, přemokření rozhodně ne

Přestože jde o poměrně odolnou trvalku, existuje několik věcí, které mohou pěstování liliochvostce zkomplikovat.

• Největším nepřítelem je dlouhodobě mokrá půda, zejména během zimy. Přemokření často vede k uhnívání kořenů a ztrátě celé rostliny.
• Liliochvostec také nemá rád časté přesazování. Jakmile si liliochvostec na stanovišti zvykne, prospívá nejlépe tehdy, když ho necháte několik let bez zásahů růst na jednom místě.
• Pozor také na poranění kořenů při přesazování. Pokud kořeny poškodíte, rostlině někdy trvá i 2 roky, než znovu vykvete.

Které vysoké trvalky sluší suchému záhonu nejvíce?

Milovníci výrazných zahradních kompozic často hledají rostliny, které dodají výsadbě výšku a strukturu. Mezi suchomilnými trvalkami najdeme hned několik pozoruhodných druhů:

• Divizna velkokvětá (Verbascum densiflorum) vytváří květní stvoly vysoké 120 až 200 cm.
• Sporýš argentinský (Verbena bonariensis) vyrůstá do výšky 120 až 180 cm a jeho jemné stvoly jsou až překvapivě odolné.
• Svíčkovec, Gaura Lindheimerova (Gaura lindheimeri) dorůstá obvykle do výšky až 150 cm a působí dojmem vznášejících se motýlů.
• Máčka obrovská (Eryngium giganteum) dosahuje výšky 120 až 150 cm a zaujme stříbřitě modrými květenstvími.
• Šalvěj Yangova neboli perovskie lebedolistá (Salvia yangii) vytváří porosty vysoké 150 cm.

Právě liliochvostec však patří mezi skutečné rekordmany. V době květu vytváří štíhlé květní věže, které se nad okolními trvalkami tyčí jako majáky a snadno se stanou dominantou každého suchého záhonu.

Liliochvostec dokazuje, že i suchý záhon může být místem plným elegance, výšky a nezapomenutelné letní krásy.

Zjistěte v galerii, jak liliochvostec promění suchý záhon v nepřehlédnutelnou dominantu.

O autorce:

Simona Sedláčková svou vášeň pro zahradničení a kreativní tvorbu přetavila do profesionální kariéry. Autorka už více než 20 let publikuje články z oblasti zahrady, pěstování, péče o rostliny a tvoření nejen z přírodních materiálů. Nejprve psala pro tištěné časopisy, později publikovala na webech, které se věnují zahradám, nyní píše pro web Naše krásná zahrada, kde čtenářům přináší praktické rady, sezónní tipy i návody. Má bohaté zkušenosti s domácím tvořením i přírodními postupy bez chemie.