Všechny cibuloviny mají rády propustnou půdu a ke kvetení potřebují nejčastěji slunce, příp. polostín. Velikost jejich květů závisí na obsahu humusu v půdě – čím více živin, tím větší květy. Při výsadbě se cibule vysazují do hloubky, která se rovná dvojnásobku jejich obvodu (nebo trojnásobku jejich výšky), a to vždy špičkou nahoru. Výsadba lilie bělokvěté a liliochvostce se liší jen v detailech.
Při výsadbě lilie bělostné počítejte s tím, po odkvětu (tj. v červenci) zatahuje.
Lilie bělostná vytvoří i dvacet zvonkovitých květů
Cibule lilie bělostné (Lilium candidum) se vysazují v srpnu, ačkoli rostliny nekvetou na podzim, ale až v létě. Jde o typickou představitelku bělokvětých lilií, která se dříve pěstovala především ve venkovských zahrádkách. Vysadíte-li její cibule včas, zjara z nich vyrostou až metrové stonky, které v červnu až červenci ponesou i 20 bílých a omamně vonících zvonkovitých květů.
Lilie bělokvětá roste nejraději na mírně vápnitých a prohnojených půdách na výslunní. Jelikož se vysazuje poměrně mělce, jen asi 3 až 5 cm hluboko, nemá ráda okopávání. Na podzim a v zimě se u ní vyvarujte mokra.
Hlízovitě ztlustlé kořeny liliochvostce vypadají jako podivná příšera.
Kvetoucí liliochvostec dorůstá až do dvou metrů
Další „cibulovinou“, která nekvete na podzim, ale vysazuje se v srpnu, je nepřehlédnutelný liliochvostec (Eremurus). Hlízovitě ztlustlé kořeny této rostliny se sázejí do 15 cm hluboké jamky s písčitou, asi 1 cm vysokou drenáží. Vyžadují slunné místo s propustnou půdou a na zimu potřebují ochranu proti mrazu.
Zjara ze ztlustlých kořenů liliochvostce vyroste silný výhon, který se v červnu rozloží do trsu listů, z nichž následně vyraší až dva metry vysoký stonek s bílými, žlutými, růžovými nebo oranžovými hrozny květů (podle kultivaru). Po odkvětu liliochvostec zatahuje do půdy, kde přezimuje. Je-li půda příliš vlhká, je nezbytné cibule na začátku letních prázdnin z půdy vyjmout a na konci je opět zasadit.
