V létě bílé květy, na podzim ohnivá záře a v zimě krásná kůra. Stevarcie má co nabídnout po celý rok

Tip redakce

Pokud máte na zahradě kyselou půdu, nesnažte se ji za každou cenu měnit. Mnohem jednodušší je vybrat rostliny, kterým přirozeně vyhovuje, a vytvořit z nich pestrou výsadbu.

Kyselá půda a krásné keře patří k sobě. Poznejte stevar­cii i její zajímavé příbuzné

Kyselá půda bývá pro některé zahradní rostliny překážkou pro zdárný růst, jiné v ní ale naopak prospívají mnohem lépe než v běžné půdě neutrální nebo zásadité. Právě z takových rostlin můžete vytvořit na zahradě působivé společenství, které bude zajímavé od jara až do zimy. Mezi kyselomilné keře patří například rododendrony, pierisy, datyně, vřesy, hortenzie nebo právě poněkud méně známá stevar­tie.

Stev­artie neboli stevarcie kaméliovitá (Stewartia pseudocamellia) pochází z východní Asie, kde dorůstá do podoby menšího stromu či většího vícekmenného keře. Je příbuzná kaméliím (Camellia) a čajovníku čínskému (Camellia sinensis), což se ostatně promítá i do jejího vzhledu. Na první pohled zaujmou především její velké bílé květy s nápadným středem. Objevují se uprostřed léta, tedy v době, kdy už řada jarních keřů dávno odkvetla. Jednotlivé květy sice nevydrží příliš dlouho, ale rostlina jich vytváří velké množství, takže kvetení je velmi působivé.

Stev­arcie nezaujme jen květy. Na podzim ji zdobí barevné listy, v zimě hladká kůra

Právě proměnlivost během roku patří k největším přednostem stevar­tie. Na jaře a v létě působí elegantně díky svěže zeleným listům, ke konci léta oceníte bílé květy, na podzim se její koruna promění v zářivou směs oranžových, červených a vínových odstínů. A potom přichází její zimní sezóna. Listy opadají, ale starší exempláře rozhodně nezůstanou bez ozdoby. Jejich hladká, odlupující se kůra v měděných a hnědočervených tónech vynikne zejména v zimním světle, při zapadajícím slunci.

• Praktická rada: Stev­arcie není rostlinou, která by měla na zahradě sezónu jen několik týdnů. Umístěte ji proto v zahradě tak, abyste na ni měli dobrý výhled po celý rok.

Kyselá půda a správné místo rozhodují o celoročním půvabu stevartie

Stev­arcie potřebuje mírně kyselou, humózní a dobře propustnou půdu. Ideální je polostinné stanoviště, kde se půda příliš nevysušuje, ale zároveň v ní nestojí voda. Prospívá jí dostatek vláhy zejména v období po výsadbě. Mladé rostliny mohou být citlivější na silný mráz, vítr a prudké výkyvy teplot. Proto je vhodné vybrat chráněné místo, například poblíž domu, u zdi nebo mezi další dřeviny. Jakmile dobře zakoření a zesílí, její odolnost se výrazně zvyšuje.

• Praktická rada: Před výsadbou stevarcie si raději ověřte pH půdy. Pokud je půda zásaditá, bohatě kvetoucího keře se nedočkáte. Můžete ale při výsadbě vyhloubit větší jámu, naplnit ji vhodným kyselým substrátem a následně dbát na to, aby se jeho vlastnosti výrazně neměnily.

Pokud máte na zahradě kyselou půdu, byla by škoda nevyužít ji i pro další keře

Pieris japonský (Pieris japonica): Tento stálezelený keř také ocení kyselou, humózní a spíše vlhčí půdu, a i jemu se nejlépe daří v polostínu. Jeho kouzlo nespočívá pouze v bílých květenstvích, která se objevují velmi brzy na jaře. Později keř zdobí barevné listy. Mnohé odrůdy mají mladé listy v nápadných červených či bronzových odstínech, které na jaře vytvářejí zajímavý barevný kontrast. Pieris navíc zůstává zelený i v zimě. Pozor jen na prudké zimní slunce a vysychání půdy. Na chráněném stanovišti se mu bude dařit podstatně lépe.

Datyně zvonkovitá neboli zvonkovec (Enkianthus campanulatus): Vytváří vzdušný keř s větvemi, které bývají v květnu obsypány drobnými zvonkovitými květy v bílých až narůžovělých odstínech. A stejně jako stevarcie má co nabídnout i po odkvětu. Na podzim se listy zbarvují do výrazných červených a oranžových tónů. Datyně ocení kyselou, humózní půdu a opět světlé, polostinné stanoviště.

Kyselá půda svědčí také mnoha dalším dřevinám

Pokud už máte kyselou půdu, nemusíte s její úpravou bojovat. Mnohem chytřejší je využít její přirozené vlastnosti a vysadit rostliny, kterým takové prostředí vyhovuje , a vytvořit z nich pestré společenství, které bude mít co nabídnout v každém ročním období.

Oblíbená je například hortenzie latnatá (Hydrangea paniculata), která snese i více slunce, pokud má dostatek vláhy. Zajímavou volbou je také hortenzie stromečkovitá (Hydrangea arborescens) nebo hortenzie velkolistá (Hydrangea macrophylla). Právě u posledně jmenované může kyselost půdy ovlivňovat zbarvení květů některých odrůd. U modrých kultivarů totiž kyselá půda podporuje dostupnost hliníku, který se podílí na modrém zbarvení.

Pokud chcete spojit okrasnou funkci s užitkem, sáhněte po borůvce chocholičnaté (Vaccinium corymbosum). Potřebuje výrazně kyselou půdu, ideálně s pH přibližně 4 až 5,5, bez ní se jí dlouhodobě nedaří. Na jaře kvete drobnými zvonkovitými květy, v létě nabízí chutné plody a na podzim se listy mohou krásně zbarvit. Zahrada tak získá nejen úrodu, ale i další barevný prvek.

Kyselá půda tak nemusí být omezením, ale naopak zajímavou příležitostí. Stačí vybrat rostliny, které její vlastnosti dokážou naplno využít.

Podívejte se do galerie a poznejte rostliny, kterým vyhovuje kyselejší půda.

O autorce:

Simona Sedláčková svou vášeň pro zahradničení a kreativní tvorbu přetavila do profesionální kariéry. Autorka už více než 20 let publikuje články z oblasti zahrady, pěstování, péče o rostliny a tvoření nejen z přírodních materiálů. Nejprve psala pro tištěné časopisy, později publikovala na webech, které se věnují zahradničení, nyní píše pro web Naše krásná zahrada, kde čtenářům přináší praktické rady, sezónní tipy i návody. Má bohaté zkušenosti s domácím tvořením i přírodními postupy bez chemie.