Chtěla jsem si jen odnést z lesa něco na podzimní tvoření. Pak jsem uviděla suchou břízku a zadělala si na malér
Suchá břízka vypadá jako ideální materiál na podzimní dekoraci. Smíte si ji ale opravdu odnést?
Tip redakce
Pokud si nejste jistí, komu les patří, nebo zda konkrétní kus dřeva ještě spadá do kategorie klestu, raději ho nechte na místě. Lesní zákon zároveň vyžaduje respektovat pokyny vlastníka lesa.
Chtěla jsem si odnést něco na podzimní tvoření. Pak mě napadlo, co se smí odnést z lesa
Podzimní les mě tentokrát nalákal víc než obvykle. Barevné listí, šišky, mech a suché větvičky ležely všude kolem a já už cestou přemýšlela, co z nich doma vytvořím. Neměla jsem žádný velký plán. Chtěla jsem si prostě přinést něco, co by se hodilo do podzimní výzdoby. Ani ve snu mě tehdy nenapadlo, že právě otázka, co se smí odnést z lesa, za chvíli úplně změní můj původní plán.
Pak jsem mezi stromy uviděla suchou břízku.
Tahle břízka se mi hodila až podezřele dobře
Čím blíž jsem byla, tím víc se mi ten nápad líbil. Nemusela bych nic složitě vyrábět, stačilo by břízku doma postavit a trochu ji dozdobit. V hlavě už jsem viděla světýlka, šišky a několik sušených květů.
Jenže pak jsem se zarazila.
Břízka sice byla suchá, ale pořád stála. A najednou mi došlo, že vlastně nevím, co se smí odnést z lesa, když je něco stále součástí stromu. Ještě před chvílí jsem řešila hlavně to, kam bych ji doma postavila. Teď jsem začala přemýšlet, jestli ji vůbec můžu vzít.
Najednou jsem si začala všímat toho, co leží na zemi
Rozhlédla jsem se kolem sebe a všimla si několika suchých větviček. Ležely mezi listím a na první pohled vypadaly přesně jako materiál, který jsem hledala.
Jedna byla menší, další o něco delší a všechny by se mi doma hodily. Jenže po chvíli už jsem se na ně dívala jinak. Když jsem přemýšlela, co se smí odnést z lesa, začal mi najednou připadat důležitý každý detail.
Jedna větev ležela na zemi. Jiná pořád držela na stromě. A právě tenhle rozdíl mě přiměl zastavit se a nebrat první věc, která se mi hodila do dekorace.
Břízku jsem nechala stát a hledala dál
Když jsem si představila, že bych suchý strom začala řezat nebo z něj něco odlamovat, už mi to nepřišlo jako nevinný sběr materiálu na podzimní tvoření.
Takže jsem břízku nechala být. Trochu mě to mrzelo. Vypadala opravdu krásně a doma by jí to slušelo. Jenže kvůli jedné dekoraci jsem přece nemusela odnášet celý strom. Vydala jsem se proto dál a začala se dívat hlavně na zem. Suchých větví tam bylo dost a najednou jsem zjistila, že vůbec nepotřebuji to, co jsem si původně vyhlédla.
Pak jsem narazila na větší kus dřeva
Cestou jsem si všimla ještě jednoho kusu dřeva. Ležel na zemi a na první pohled vypadal, že by se mi doma hodil ještě víc než malé větvičky. Tentokrát jsem ho ale do ruky automaticky nevzala.
Byl větší a já už jsem věděla, že při otázce, co se smí odnést z lesa, nemusí rozhodovat jen to, jestli něco leží na zemi. Najednou jsem si nebyla jistá, kde přesně končí obyčejná větev a začíná něco, co už si člověk nemůže jen tak odnést. Takže jsem ho nechala ležet.
Šišky jsem začala vybírat úplně jinak
Ještě před chvílí jsem se dívala hlavně na to, co se mi hodí do podzimní dekorace. Teď jsem si začala všímat, odkud jednotlivé věci pocházejí a co s nimi člověk vlastně dělá. Šiška ležící na zemi mě nechávala klidnou. Větev, kterou bych musela ze stromu ulomit, už ne.
Čím déle jsem nad tím přemýšlela, tím víc mi docházelo, že otázka co se smí odnést z lesa není jen o tom, jestli se mi daná věc líbí a jestli je suchá. Nakonec jsem si vybrala jen několik větviček a pár šišek.
Domů jsem šla bez břízky
Když jsem z lesa odcházela, břízka zůstala mezi stromy. Ještě jednou jsem se za ní ohlédla a v duchu si představila, jak by vypadala doma. V tašce jsem ale měla přesně to, co jsem potřebovala. Několik suchých větviček, pár šišek a materiál, ze kterého mohla vzniknout podzimní dekorace.
Doma jsem všechno naaranžovala do vázy a přidala sušené květiny a svíčku. Výsledek se mi nakonec líbil možná ještě víc než původní představa velkého suchého stromku. Jenže jedna otázka mi pořád vrtala hlavou.
Až doma jsem zjistila, proč jsem udělala dobře
Teprve doma jsem si začala pravidla ověřovat. Zjistila jsem, že rozdíl mezi suchou větvičkou ležící na zemi a částí stojícího stromu není jen otázkou selského rozumu. Právě tady jsem pochopila, že moje rozhodnutí nechat břízku stát nebylo jen opatrné, ale vlastně správné. Ne všechno se smí z lesa odnést.
Malé právní okénko přišlo až nakonec
Podle pravidel uvedených v článku může člověk pro vlastní potřebu sbírat suchý klest ležící na zemi, pokud při tom nepoškozuje les a respektuje pokyny vlastníka. Lesy ČR jako praktickou hranici uvádějí přibližně 7 centimetrů v průměru. Silnější kus už je dříví a jeho získání je potřeba řešit s vlastníkem nebo správcem lesa.
Stojící suchý strom je jiná situace. Těžba nebo poškozování stromů a keřů je v lese zakázané. Stejně tak si člověk nemůže jen tak ulomit větší suchou větev ze stromu. Takže moje břízka zůstala tam, kde stála, a domů jsem si odnesla jen několik suchých větviček ze země.
A vlastně jsem byla ráda. Když už dnes vím, co se smí odnést z lesa, příště už budu na podzimní procházku vyrážet s mnohem jasnější představou, co může skončit v mé tašce.
Co se smí odnést z lesa a co už ne? Podívejte se do galerie na rozdíly, které mohou rozhodnout.
O autorce:
Martina Pilzová vystudovala Střední průmyslovou školu potravinářské technologie v Praze, ale skutečnou praxi získávala především dlouholetou zkušeností na vlastní zahradě a při péči o hospodářská zvířata. Zahradničení, pěstování rostlin a chov slepic, králíků nebo kachen jsou přirozenou součástí jejího života už od dětství.
Své praktické znalosti propojuje s citem pro estetiku, tradiční řemesla i udržitelný přístup k přírodě. Věnuje se nejen pěstování ovoce, zeleniny a bylinek, ale také tvorbě sezónních dekorací z přírodních materiálů.
Jako autorka článků na webu Naše krásná zahrada (nkz.cz) i dalších specializovaných portálech inspiruje čtenáře k tomu, jak si s rozumem, citem a úctou k přírodě vytvořit krásný a funkční domov i zahradu.
