Jana (50): Kácení stromů se u nás změnilo v drama. Soused mi začal vyhrožovat, ale já se nezalekla
Kácení na soukromém pozemku: Víkend, který se změnil v právní lekci
Původně to mělo být krásně obyčejné. V sobotu dopoledne si paní Jana chtěla udělat pořádek na zahradě. Pokácet pár přerostlých tújí a možná i ten starý strom u plotu, který se tváří, že se každou zimou naklání o další centimetr k našemu skleníku. „V hlavě jsem měla idylku. Čistý prostor, víc světla, méně stínu, méně jehličí všude možně a hlavně konec věčného zametání,“ zasnila se paní Jana.
Její soused měl ale jiný plán. Vynořil se zpoza plotu přesně v okamžiku, kdy vytahovali pilu. Neřekl dobrý den. Neřekl, že je hezké počasí. Neřekl, že jim drží palce. Jen se podíval na túje, podíval se na nás a pak pronesl tu osudovou otázku. A máte na to povolení? Tónem člověka, který to neříká proto, že se ptá. Ale protože už dopředu ví, že vás to bude bolet.
Tip redakce: Pokud plánujete kácení na soukromém pozemku a nejste si jistí pravidly, ověřte si je ještě předtím, než začnete. Když se do toho vloží soused, bývá už pozdě na klidnou konverzaci.
Nešlo o strom. Šlo o to, že někdo může zavolat úřad
„V tu chvíli se mi v hlavě rozjela taková ta klasická česká spirála. Pokuta. Kontrola. Úřední dopis. Popřípadě odtah motorovky jako důkazní materiál. Můžete si myslet, že přeháním. Ale to je přesně ten typ situace, kdy člověk začne přehánět automaticky,“ svěřila se Jana. Soused navíc stál tak, jako by čekal, až odpoví špatně, aby mohl vítězoslavně zmizet zpátky do své zahrady plné perfektně zastřižených keřů.
Nejhorší bylo, že vlastně nevěděla nic. Jen to, že existuje nějaký zákon, který se stromů týká, a že existuje něco jako povolení ke kácení. Nikdy to ale neřešila, protože do té doby káceli maximálně suchou větev a ego po rodinné hádce. Takže udělala jedinou rozumnou věc. „Zastavila jsem akci, zamkla pilu a šla googlit jako člověk, co právě zjistil, že jeho zahrada má právní status malého státu.“
Tip redakce: Ne každé kácení vyžaduje povolení, ale pokud si nejste jistí, vyplatí se prověřit pravidla na odboru životního prostředí vaší obce. Jeden telefon často ušetří velký problém.
Jak měření stromu změnilo obyčejné kácení v právní drama
První šok přišel rychle. U stromů totiž nerozhoduje to, jestli se vám nelíbí, jestli stíní nebo jestli na vás každý podzim shazuje tunu listí jako pomstu za to, že žijete. Rozhoduje obvod kmene. A to konkrétně ve výšce 130 centimetrů nad zemí. Ano, reálně musíte vzít metr a jít měřit strom jako účetní přírody.
„Tak jsem tam stála, metr v ruce, v bundě, která byla původně určená na procházky, a obcházela kmen. Připadala jsem si jako člověk, který se snaží domluvit s lesem, aby mu vydal potvrzení,“ pokračuje Jana. V tu chvíli pochopila, proč se tolik lidí tváří, že pravidla neexistují. Ne proto, že by byli nezodpovědní, ale protože je jednodušší předstírat, že strom je jen strom. Jenže zákon má jiný názor.
Tip redakce: Obvod kmene se standardně měří ve výšce 130 cm nad zemí. Ne u kořenů. U vícekmenů se obvody zpravidla sčítají. Při nejasnostech je lepší zeptat se úřadu.
Túje a sousedské spory: Když vysoký keř rozhoduje o klidu zahrady
Túje jsou v Česku zvláštní fenomén. Lidé je milují, protože rychle rostou, dělají soukromí a vypadají, že se o sebe postarají samy. Jenže po pár letech zjistíte, že túje jsou jako některé vztahy. Ze začátku krásné a nenápadné, později vám berou světlo, prostor i nervy. A nejhorší na nich je, že když přerostou, přestanou být plotem a začnou být problémem.
Dobrá zpráva byla, že u keřových porostů bývá situace jednodušší než u stromů. Některé túje se totiž dají brát jako souvislý keřový porost, což často znamená, že se dají odstranit bez složitého povolení. Jenže pozor. Pokud máte túje jako jednotlivé kusy, které vypadají spíš jako strom než jako keř, může to být právně komplikovanější. A přesně tady vznikají legendární příběhy o tom, jak někdo pokácel tři túje a skončil s úřední korespondencí na půl roku.
Tip redakce: U tújí záleží na tom, zda jde o keřový porost nebo jednotlivé dřeviny. Pokud jde o samostatně rostoucí vysoké kusy, raději se poraďte s odborem životního prostředí.
Kdy a jak bezpečně kácet na soukromém pozemku: Tipy pro zimu i jaro
„Další věc, kterou jsem do té doby netušila, byl čas. Ne, strom si nevyberete kdykoliv jako zboží v obchodě. V praxi se kácení řeší hlavně mimo vegetační období,“ napsala Jana. Zima bývá ideální, protože v korunách není listí, stromy jsou v klidu a práce je bezpečnější. Taky menší šance, že zničíte hnízdo nebo vyženete půlku přírody na nucený přesun.
Jenže i zima má past. Někteří ptáci mohou hnízdit i mimo typické jarní termíny, a pokud by ve stromě bylo hnízdo, je to stopka. A můžete mít obvod, jaký chcete. „V tu chvíli jsem si připadala trochu jako postava z absurdní komedie. Stojím u stromu, koukám do větví a přemýšlím, jestli tam náhodou někdo nebydlí. Ne kvůli romantice přírody, ale kvůli tomu, že nechci být v příběhu jako žena, co porušila zákon kvůli stínu na zahradě.“
Tip redakce: Nejbezpečnější období pro kácení bývá mimo vegetaci, typicky v zimních měsících. Vždy ale zkontrolujte, zda se v dřevině nenachází hnízdo, i to může být právní problém.
Kácení stromů: Pravidla, která ušetří čas, stres i pokutu
Nakonec udělali to nejjednodušší. Zavolali na obecní úřad, odbor životního prostředí. „Čekala jsem klasické přehazování, frontu a tón typu obtěžujete nás. A víte co? Byli překvapivě normální,“ svěřila se. Vysvětlili jim, co lze bez povolení, co už raději řešit oficiálně a že když si nejsou jistí, je lepší podat žádost, než si později vysvětlovat realitu s někým, kdo má razítko a špatnou náladu.
A to byl moment, kdy paní Janě definitivně došlo, že největší problém není legislativa. Největší problém je nevědomost spojená se sebejistotou. Člověk má pocit, že to přece nějak udělá, a pak se diví. V jejich případě šlo o pár tújí, které mohli odstranit, a jeden větší strom, u kterého radši zvolili opatrnost. „Soused? Ten se mezitím stáhl. Pravděpodobně čekal, až uděláme chybu. Bohužel pro jeho společenské hobby jsme se rozhodli být zodpovědní,“ pokračuje Jana.
Tip redakce: Pokud si nejste jisti, zavolejte na odbor životního prostředí. Úředníci často poradí, jak postupovat, a předejdete zbytečným konfliktům i riziku pokuty.
Kácení není divoký západ. A zahrada není bezprávní zóna
Na konci víkendu měli hotovo. Čistší zahradu, víc světla a hlavně klid v hlavě, že neudělali něco, co jim později přinese nepříjemné překvapení. Paní Jana byla paradoxně ráda, že se soused ozval. Ne protože by jí udělal radost, ale protože ji donutil přestat žít v iluzi, že kácení na soukromém pozemku je vždycky jen soukromá věc.
„A jestli mám dát jednu radu všem, kdo se chystají na podobnou akci, je jednoduchá. Nejdřív metr, potom pila. A pokud vám někdo řekne a máte na to povolení, nemusí to být hned útok,“ radí na závěr. Někdy je to jen připomínka, že i strom má v Česku své právní postavení. A občas větší než někteří lidé.
Tip redakce: Základní pravidlo zní: měřit, ověřit, pak kácet. Kdo jede na jistotu, ušetří si stres, čas i možné sankce.
Podívejte se na příběhy, kde kácení na soukromém pozemku skončilo dramatem. Galerie ukazuje chyby, kterým se můžete vyhnout, a triky, jak zachovat klid v zahradě i se sousedy.
