Jeden kámen nic nezmění. Tisíce návštěvníků už ano, upozorňují ochranáři. V chráněné krajině může za postavenou věžičku z kamenů hrozit i pokuta

Může vás několik kamenů poskládaných na sebe dostat do problémů?

Co se dočtete ve článku

• Odkud pochází tradice kamenných mohyl
• Jak mohou věžičky ovlivňovat přírodu
• Kde za jejich stavění hrozí pokuta
• Proč je ochranáři často rozebírají

Tip redakce

Pokud chcete zachovat vzpomínku na výlet, pořiďte si fotografii. Příroda většinou ocení víc snímek než další kamennou věžičku.

Kamenné mohyly provázejí cestovatele už po staletí

Kamenné mohyly provázejí lidi už po staletí. V minulosti sloužily hlavně jako orientační body v horách, na pastvinách nebo v nehostinné krajině, kde nebyly cesty dobře viditelné. V některých kulturách měly i duchovní význam, kdy poutníci přidávali kámen na hromadu jako symbol úcty, štěstí nebo bezpečné cesty. Dnes se z mohyl stal hlavně turistický fenomén. Lidé je staví u řek, jezer i na vrcholcích hor kvůli fotografiím nebo jako „otisk“ své návštěvy. Jenže právě masové rozšiřování tohoto zvyku začíná vadit ochranářům i správcům chráněných území.

Proč jsou kamenné mohyly pro přírodu větším problémem, než se zdá?

Přesouvání kamenů není pro přírodu tak nevinné, jak se může zdát. Kameny v řekách a potocích vytvářejí úkryty pro drobné vodní živočichy, hmyz nebo ryby. V horách zase stabilizují půdu a chrání drobné rostliny před vysycháním. Když návštěvníci začnou kameny hromadně přenášet a skládat, mění přirozené prostředí. V chráněných oblastech navíc mohyly často vznikají mimo značené stezky. Lidé kvůli nim vstupují do citlivých lokalit, poškozují vegetaci a rozšiřují vyšlapané cesty. V některých národních parcích už správy území kamenné věžičky pravidelně rozebírají.

Kamenné mohyly a zákon: Kdy už nejde jen o nevinnou zábavu

V České republice se problém nejčastěji řeší podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Záleží hlavně na tom, kde člověk kameny skládá. Největší riziko postihu hrozí v národních parcích, chráněných krajinných oblastech nebo přírodních rezervacích. 

Dotčené mohou být například tyto paragrafy:

• § 16 zákona o ochraně přírody a krajiny stanovuje, co je zakázáno na území národních parků. Patří sem zásahy do přírodního prostředí mimo vyhrazená místa.
• § 26 téhož zákona upravuje ochranné podmínky chráněných krajinných oblastí.
• § 66 umožňuje orgánům ochrany přírody omezit činnosti poškozující přírodu.
• § 87 a § 88 řeší přestupky a pokuty fyzických i právnických osob.

Pokuty se mohou pohybovat v řádu tisíců až desetitisíců korun podle závažnosti zásahu a konkrétní lokality. V zahraničí bývají pravidla ještě přísnější. Například v některých národních parcích v USA nebo Skotsku jsou kamenné mohyly přímo zakázané.

Největší problémy způsobují kamenné mohyly u vody a v chráněné krajině

Správci chráněných oblastí upozorňují, že největší problém vzniká u vodních toků. Rozebírání kamenů může narušit proudění vody i mikroprostředí vodních organismů. Na horách zase vznikají desítky až stovky umělých mohyl, které kazí přirozený vzhled krajiny. Ochranáři proto doporučují, abyste si zapamatovali jednoduché pravidlo. V přírodě nic nepřestavovat a kameny ponechat tam, kde jsou. Fotografie z výletu obvykle přírodě postačí víc než další kamenná věžička.

Kamenné mohyly rozdělují veřejnost i odborníky

Jedna malá mohyla sama o sobě často velkou škodu nezpůsobí. Jenže oblíbená místa navštěvují tisíce lidí a drobné zásahy se rychle sčítají. To, co původně vzniklo jako starý orientační nebo duchovní symbol, se dnes v některých lokalitách mění v problém pro přírodu i správce chráněných území.

To, co jednomu připadá jako hezká vzpomínka na výlet, může být pro přírodu dalším z mnoha drobných zásahů, které se postupně sčítají.

Prohlédněte si galerii: Kamenné mohyly z celého světa ukazují, proč vyvolávají tolik diskusí.

O autorce:
Martina Pilzová vystudovala Střední průmyslovou školu potravinářské technologie v Praze, ale skutečnou praxi získávala především dlouholetou zkušeností na vlastní zahradě a při péči o hospodářská zvířata. Zahradničení, pěstování rostlin a chov slepic, králíků nebo kachen jsou přirozenou součástí jejího života už od dětství.
Své praktické znalosti propojuje s citem pro estetiku, tradiční řemesla i udržitelný přístup k přírodě. Věnuje se nejen pěstování ovoce, zeleniny a bylinek, ale také tvorbě sezónních dekorací z přírodních materiálů.
Jako autorka článků na webu Naše krásná zahrada (nkz.cz) i dalších specializovaných portálech inspiruje čtenáře k tomu, jak si s rozumem, citem a úctou k přírodě vytvořit krásný a funkční domov i zahradu.