Když odkvete bez: v kuchyni i domácí lékárně hojně využijete bezinky. Vyzkoušejte s námi bezový likér s vůní badyánu

Bez černý (Sambucus nigra) je náš původní listnatý keř, který roste na krajích světlých a vlhkých listnatých nebo smíšených lesů, ve volné krajině podél cest a potoků, na remízcích mezi poli anebo na pastvinách. Je ukazatelem většího množství dusíku v půdě a dožívá se i více než 100 let. Najdete ho i ve městě a vysazovaný je také do parků a zahrad, zvláště těch přírodních.

Keř je označován v Čechách bez a na Moravě chebz, chebzí či pukač. Při dvouslovném pojmenování se mohou využívat přívlastky černý, bílý, planý, smradlavý, divoký či psí. Pro označení plodů se používají jména bezinky, chebzinky, kozičky, smradinky, kozinky či hural.

bezový likér
Info ikona

Bez černý je náš původní listnatý keř, dorůstající výšky až 7 metrů.

Keř bezu černého byl dříve vítaným svatebním darem, dnes se jeho plody uplatňují ve svatebních kyticích

Už pro Kelty byl bez černý posvátnou dřevinou, kterou uctívali. Věřili, že kdo bez poškodí nebo porazí, ten k sobě přitáhne neštěstí nebo se mu zkazí voda ve studni. Germáni zase v bezu viděli ochránce a dobrého ducha domova a rodiny, kterého si hleděli a uctívali drobnými dárky. Keře se nesměly kácet a o květy, listy nebo plody se muselo obřadně žádat. Na rostlinu dokonce bylo podle pověr možné “přenést” nemoci (pokud jste ji o to požádali).

Novomanželé dostávali keř bezu jako svatební dar. Zvykem bylo také vysazovat bez do blízkosti chlévů, protože se věřilo, že ochrání dobytek před čarodějnicemi a zlými duchy. Dobytku se rovněž dávaly žvýkat bezové listy a větévky jako prevence před morem a nadýmáním. Listy bezu využívala ve 12. století i známá bylinkářka Hildegarda z Bingenu a o století později bez černý zviditelnil Albert Veliký, podle nějž kůra bezu loupaná z keře zespodu nahoru působí jako dávidlo a shora dolů jako projímadlo.

bez černý, svatební kytice
Info ikona

Keř bezu černého byl dříve vítaným svatebním darem, dnes se jeho plody uplatňují ve svatebních kyticích.

Květy bezu jako všelék i výborná večeře, každému podle gusta

V minulosti se bezem léčilo snad téměř vše. Výhonky bezu se používaly na zmírnění bolesti zubů, mladé lístky smíchané s ječnou moukou léčily popáleniny a přikládaly se též na rány způsobené pokousáním vzteklého psa. Práškem z rozemletých suchých listů se zastavovalo krvácení z nosu.

Bez má již po staletí své nezastupitelné místo nejenom v léčitelství, ale také v potravinářství. Každý z nás určitě rád vzpomíná na skleněné lahve plné domácího bezového sirupu nebo na osvěžující bezovou limonádu. V některých kuchyních se dokonce připravovala smažená květenství, označované pod názvem kosmatice.

kosmatice
Info ikona

Také doma připravujete kosmatice?

Nestihli jste letos natrhat květy? Počkejte si na bezinky a určitě neprohloupíte

Různé způsoby využití však nepřinášejí pouze voňavé květy bezu, ale také dužnaté „černé“ plody. Proto nemusíte být ve stresu, že bez již pomalu odkvétá a vy jste se ještě nedostali do přírody, abyste si natrhali smetanově bílá květenství. Šťáva z plodů působí blahodárně při léčení migrén a nervových chorob, zejména při zánětu trojklaného nervu. Pozor ale - čerstvé plody bezu černého mají projímavé účinky; sušením nebo tepelným zpracováním se tato vlastnost ztrácí!

Bezový likér podle šéfkuchaře Romana Pauluse si zamilujete stejně jako voňavý sirup

A pokud patříte mezi šťastlivce a netrpíte na žádné výše zmíněné neduhy, můžete si vyzkoušet vyrobit něco sladkého, voňavého a s kapkou alkoholu, co vám udělá zaručeně dobře! Společně s videonávodem si připravte tradiční bezinkový likér podle šéfkuchaře Romana Pauluse.

Zdroje:  cs.wikipedia.org

 

Časopisy

Aktuální titulka Naší krásné zahrady