Květy vypadají jako dokonale poskládaný řetěz. A co je ještě zvláštnější? Když je ohnete, zůstanou na místě
Máte vlhké místo bez jezírka? Včelník ho promění v záhon, který rozhodně nebude působit obyčejně.
Tip redakce
Při výsadbě myslete i na zimní období. Vlhké stanoviště může v zimě zůstávat dlouho podmáčené, proto je lepší předem ověřit, zda voda z místa po dešti skutečně odtéká.
Trvalky do vlhka nemusí čekat na jezírko
Trvalky do vlhka se hodí především tam, kde půda nikdy úplně nevysychá. Typickým místem sice bývá okraj zahradního jezírka nebo rybníčku, ale rozhodně nemusí zůstat jen u vody. Dobře poslouží také záhon v polostínu u východní stěny domu, podél neprůhledného plotu nebo v místech, kam během dne dopadá jen několik hodin slunce. Výhodou takového stanoviště je, že nemusíte neustále sahat po konvi. Pokud půda dokáže vláhu přirozeně zadržet, rostliny mají během léta mnohem stabilnější podmínky. Základem úspěchu je přitom rozlišovat mezi půdou mírně vlhkou a skutečně zamokřenou. Většina vlhkomilných trvalek sice ocení dostatek vody, ale neustálé stání ve vodě jim může stejně jako ostatním rostlinám poškodit kořeny.
Praktická rada: Vlhkomilné trvalky vybírejte podle skutečné vlhkosti půdy, nikoli jen podle toho, že je hodláte vysadit vedle jezírka. I v těsné blízkosti vodní plochy mohou být podmínky úplně jiné. Zvlášť když základ jezírka tvoří nepropustná plastová nádoba. Před výsadbou proto sledujte, jak rychle dané místo po dešti vysychá.
Které trvalky zvládnou vlhčí půdu a vytvoří pestrý záhon?
Do skupiny rostlin, které mají rády pravidelně vlhkou, ale dobře propustnou půdu, můžeme zařadit například kopretinu bílou (Leucanthemum vulgare). Její jednoduché bílé úbory se žlutým středem působí přirozeně a dobře zapadají do venkovsky laděných výsadeb. Podobné stanoviště snese překvapivě také šuškarda klasnatá (Liatris spicata), která vytváří nápadná fialová květenství a láká množství hmyzu. Oblíbenou volbou jsou rovněž denivky (Hemerocallis), jejichž mohutné trsy dokážou v létě zaplnit větší plochu a poradí si i s polostínem.
Pokud je stanoviště vlhčí, ale stále nikoli podmáčené, můžete sáhnout po čechravách (Astilbe). Jejich jemná květenství v růžových, bílých nebo červených odstínech působí velmi elegantně a nejlépe vyniknou v polostínu. Zajímavou volbou jsou také hvězdnice novobelgické (Symphyotrichum novi-belgii). Jejich hlavní předností je pozdní kvetení, takže mohou rozzářit zahradu v době, kdy už řada letních trvalek pomalu končí. A pak je tu rostlina, která si zaslouží mnohem větší pozornost, než jaké se jí zatím v zahradách dostává. Včelník neboli řetězovka virginská (Physostegia virginiana).
Trvalky do vlhka ozvláštní včelník s květy jako řetěz
Včelník virginský neboli řetězovka virginská (Physostegia virginiana) patří k méně známým, ale velmi zajímavým vlhkomilným trvalkám. Vytváří přísně vzpřímené čtyřhranné lodyhy, které mohou podle podmínek dorůstat do výšky 60 až 120 cm. Postupně se na nich od července až do konce září otevírají trubkovité květy v odstínech bílé, růžové až fialové. Jednotlivé květy jsou uspořádané velmi pravidelně, takže celé květenství připomíná dokonale poskládané články řetězu. Právě odtud pochází jedno z jejích českých jmen, řetězovka.
Za druhé české jméno, včelník, rostlina vděčí své velké oblibě u včel a dalších opylovačů, pro které má připravenou vždy bohatou zásobu nektaru. Rostlina tak dobře zapadne také do zahrady zaměřené na podporu užitečného hmyzu.
Co umí květenství včelníku? Zůstanou tam, kam je nasměrujete
Nejzajímavější vlastnost řetězovky virginské se také ukrývá v jejích nápadně tvarovaných květenstvích. Pokud totiž část květenství opatrně vychýlíte do strany, nebo je ohnete, nevrátí se do původní polohy, ale zůstane v poloze nové. Díky této zajímavé vlastnosti se dá s včelníkem tak trochu „pohrát“. Jednotlivá květenství lze nasměrovat tak, aby se zajímavě vyjímala mezi ostatními rostlinami.
Trvalky do vlhka mají své nároky, včelník ale není náročný
Řetězovka virginská není rostlina, která by vyžadovala složitou péči. Nejlépe jí vyhovuje slunné stanoviště s dostatkem vláhy, ale v teplejších oblastech ocení i lehký polostín. Půda by měla být živná, humózní a nevysychavá. Pokud ji vysadíte na místo, kde během léta půda pravidelně vysychá, bude nutné ji vydatně zalévat. Mnohem lepší je proto stanoviště, které si vláhu přirozeně udržuje. Na jaře je vhodné odstranit staré nadzemní části a začátkem vegetace dopřát rostlině trochu kompostu. Řetězovka se dokáže poměrně ochotně rozrůstat. Pokud chcete udržet její skupinu přesně na vymezeném místě, je nutné její rozpínání čas od času usměrnit.
Jak zkombinovat trvalky do vlhka, aby záhon působil přirozeně?
Včelník virginský (Physostegia virginiana) navíc nemusí na vlhkém místě růst osamoceně. Vytvořte si netradičně poskládaný záhon. Vzpřímená květenství se dobře kombinují například s čechravami (Astilbe) a denivkami (Hemerocallis). Výborně funguje tento kontrast různých tvarů. Zatímco řetězovka vytváří štíhlé vertikály, čechravy působí vzdušně a denivky vytvářejí výrazné trsy dlouhých listů a nápadných květů. Výsledkem nemusí být formální záhon, ale naopak velmi přirozeně působící výsadba.
Stačí správně využít vlhčí kout a i místo, které dříve působilo obyčejně, může získat úplně nový zahradní charakter.
Trvalky do vlhka nemusí být nuda, galerie ukáže včelník i kombinace, které promění vlhký kout v krásný záhon.
O autorce:
Simona Sedláčková svou vášeň pro zahradničení a kreativní tvorbu přetavila do profesionální kariéry. Autorka už více než 20 let publikuje články z oblasti zahrady, pěstování, péče o rostliny a tvoření nejen z přírodních materiálů. Nejprve psala pro tištěné časopisy, později publikovala na webech, které se věnují zahradničení, nyní píše pro web Naše krásná zahrada, kde čtenářům přináší praktické rady, sezónní tipy i návody. Má bohaté zkušenosti s domácím tvořením i přírodními postupy bez chemie.
