Lesy se po deštích začínají probouzet. Bedly, žampiony i pýchavky mohou vyrazit mezi prvními. Pozor ale na nebezpečné záměny
Vyrazit do lesa hned po dešti, nebo ještě počkat? Právě několik následujících dní může rozhodnout.
Tip redakce
Při houbaření si zapisujte místo a datum nálezu. Při další návštěvě stejné lokality pak snáze poznáte, jak rychle po dešti tamní houby reagují.
Na sběr hub si po vydatném dešti ještě několik dní počkejte
Na sběr hub zpravidla nevyrazíte okamžitě po prvním vydatnějším dešti (i když i takoví se najdou). ČHMÚ uvádí, že jim obecně prospívají vydatnější srážky následované teplým, nikoli příliš horkým počasím a výraznější růst se může projevit přibližně deset dní po deštích. Na konci srpna byla situace v Česku dlouho poměrně nepříznivá. Srážky z druhé poloviny měsíce ale přinesly určitou naději.
Co se po dešti v lese začne dít?
Podle mykologa Jana Borovičky by na ně jako první mohly reagovat saprotrofní druhy, například žampiony, bedly, špičky nebo pýchavky. Hřibovité houby mohou následovat později, zejména pokud přijde další déšť. Na klasické hřibovité houby si můžete místy ještě počkat. Jejich výskyt výrazně ovlivňuje množství vody v půdě a následný průběh teplot. Proto se může stát, že v jednom regionu naplníte košík, zatímco o několik desítek kilometrů dál téměř nic nenajdete.
Sběr hub může začít bedlami, žampiony a pýchavkami
Na loukách, okrajích lesů a světlejších místech proto můžete nyní hledat především bedly a žampiony. Objevit se mohou také pýchavky nebo drobné špičky. Po zvýšení vlhkosti půdy se postupně mohou přidávat hřibovité houby. U žampionů buďte mimořádně opatrní. Začátečník může některé světlé lupenaté houby zaměnit za nebezpečné druhy muchomůrek. Nestačí proto posoudit pouze barvu klobouku nebo porovnat úlovek s jednou fotografií.
Proč se houby neřídí kalendářem?
Při vhodných podmínkách můžete na přelomu léta a podzimu postupně vyhlížet například hřiby, kozáky či křemenáče. Nespoléhejte však pouze na kalendář jejich obvyklého výskytu; skutečný růst může být podle počasí posunutý.
Sběr hub má jedno zásadní pravidlo: Neznámý nález do košíku nepatří
Nejdůležitější pravidlo zní jednoduše. Nesbírejte houbu, kterou nedokážete s jistotou určit. Vyhněte se také příliš mladým plodnicím, u nichž ještě nemusí být vyvinuty všechny rozpoznávací znaky. Stejně tak neberte přestárlé, nahnilé, plesnivé nebo výrazně poškozené houby. Nespoléhejte na lidové rady typu „jedovatá houba zčerná se stříbrnou lžičkou“ nebo na ochutnávání neznámých hub. Jedovatost podle chuti bezpečně určit nelze.
Sběr hub končí až správným určením každého nálezu
Spousta houbařů má svá tajná místečka v lese, kde se sbírají houby v podstatě samy. Na houby si vezměte vzdušný košík, nikoliv igelitovou tašku. V neprodyšném obalu se houby mohou zapařit a rychle znehodnotit. Po návratu domů je co nejdříve přeberte a zpracujte. Pokud si určením nejste jistí, houbu nejezte a obraťte se na mykologickou poradnu.
Když dáte počasí trochu času a do košíku vyberete jen houby, které opravdu bezpečně poznáte, může být letošní výprava do lesa příjemným překvapením.
Které houby můžete po deštích potkat jako první? Podívejte se do galerie.
O autorce:
Martina Pilzová vystudovala Střední průmyslovou školu potravinářské technologie v Praze, ale skutečnou praxi získávala především dlouholetou zkušeností na vlastní zahradě a při péči o hospodářská zvířata. Zahradničení, pěstování rostlin a chov slepic, králíků nebo kachen jsou přirozenou součástí jejího života už od dětství.
Své praktické znalosti propojuje s citem pro estetiku, tradiční řemesla i udržitelný přístup k přírodě. Věnuje se nejen pěstování ovoce, zeleniny a bylinek, ale také tvorbě sezónních dekorací z přírodních materiálů.
Jako autorka článků na webu Naše krásná zahrada (nkz.cz) i dalších specializovaných portálech inspiruje čtenáře k tomu, jak si s rozumem, citem a úctou k přírodě vytvořit krásný a funkční domov i zahradu.
