Spousta lidí si plete bez červený s jeřabinou: má podobné plody a je jedovatý. Zjistěte, na co si dát pozor a jak je rozeznat

Bez červený

Bez červený jako jedovatý příbuzný bezu černého

Bez červený nebo také bez hroznatý (Sambucus racemosa) je méně známý příbuzný našeho běžného bezu černého (Sambucus nigra), u něhož rádi využíváme nejen černé, bobulovité plody, ale také jeho květy. Bez červený se pěstuje především jako okrasa v zahradě a pro dodání barvy, jeho plody miluje především ptactvo, pro ně žádné nebezpečí nepředstavují. Ačkoliv, i my jeho plody můžeme zpracovávat, má to ale přísná pravidla.

 

Z plodů bezu červeného marmeládu raději nedělejte: bez černý také není žádný svatoušek

Květy bezu červeného jsou žlutavé a jeho plody červené a právě ty se na výrobu čehokoliv vůbec nehodí, obsahují totiž mírně jedovatá semena. Pokud byste přeci jen chtěli na výrobu marmelády plody, které obsahují vitamín C, využít, je nutno plody speciálně upravit. Musí se převařit a semínka z jednotlivých peckoviček vyndat, pak už je lze dále využít. Za zmínku stojí také to, že ani náš celkem oblíbený bez černý, není zase takový svatoušek, jak by se mohlo zdát. Bez černý má totiž jedovaté listy a kůru. Kdežto bez červený navíc i plody.

Bez červený obsahuje stejný glykosid jako mandle

Plodem bezu červeného jsou kulaté, červené peckovice, které se mohou podobat jeřabinám.  Plod bezu červeného obsahuje amygdalin, který je znám také v mandlích. Dříve se sice jeho plody využívaly, ale dnes se to nedoporučuje z důvodu možné toxicity a nedostatečné úpravy plodů.

Ani na zahradě není bez červený, žádná výhra: pozor na kořeny

O rozšiřování keře se vždy velmi dobře postarají ptáci, kteří semena roznáší svým trusem po okolí. Chcete-li bez červený pěstovat na zahradě, počítejte s tím, že jeho kořeny se dokáží rozrůst do větších vzdáleností, vysaďte ho tedy dále od záhonů. Výhodou může být, že bez červený je, stejně jako bez černý, nenáročný a to nejen z hlediska podmínek pěstování, ale také z hlediska řezu. Ten totiž lze provádět dle potřeby, reaguje na něj dobře. Pokud se ale nechcete každý rok připravit o jeho červené plody, řežte ho až po odplození, na podzim.

O autorce:

Vystudovala Zahradní inženýrství na České zemědělské univerzitě v Praze a již 20 let působí jako zahradní architektka. Její koníček se zároveň stal i její profesí, založila úspěšnou, realizační firmu, která svým zákazníkům ukazuje, že krásnou a udržovanou zahradu může mít každý, stačí jen vědět, jak na to. Své odborné znalosti a zkušenosti sdílí také na sociálních sítích a těší ji zájem fanoušků o rostliny a přírodu kolem nás. Zahradnímu oboru propadla natolik, že jej řadu let vyučovala na středních školách a vychovala tak několik generací mladých a perspektivních zahradníků.

Naše krásná zahrada

Předplatné časopisu Naše krásná zahrada