Tuhle rostlinu byste nejspíš vyhodili. A přitom je to zahradní megastar, vypadá pokaždé jinak
Proč jeden rod vypadá jako tisíc rostlin: Příběh starčku
Je vlastně docela fascinující, že slovo starček (Senecio) označuje více než tisíc různých druhů. Patří do čeledi hvězdnicovitých a najdete mezi nimi vše. Od nenápadných bylinek přes převislé pokojové rostliny až po keře. Jméno získal díky tomu, že odkvetlá rostlina připomíná bělavý účes starého pána. Ano, tahle botanická poetika je stará stovky let.
Starček roste téměř po celém světě, ale některé mají příběh trochu romantičtější. Například oblíbená Cineraria, kterou známe z květinářství, pochází až z Kanárských ostrovů. Díky tomu miluje vlhko, příjemné světlo a teploty spíše jarní než letní. Jiné druhy rostou v přímoří, další vyhledávají horské louky nebo stinné lesy.
A pak je tu hvězda zahrad: starček stříbrný, botanicky Jacobaea maritima. Ten vyniká stříbřitými listy, což je v záhonu efekt, který dokáže divy. Rozsvítí tmavá zákoutí, uklidní barevně divoké kompozice a snese sušší půdu i slunce.
Od louky po obývák: Druhy starčku, které si získají každého
Kdo si myslí, že je starček jako starček, bude překvapen. Tady je pár nejzajímavějších druhů:
- Starček obecný: Klasika, která roste na loukách a dosahuje asi 10–40 cm. Má drobné žluté květy a je to přesně ta rostlina, kolem které projdete a říkáte si: „Tu znám od vidění!“
- Starček převislý: Miláček interiérů. Vypadá efektně, jeho stonky volně padají přes okraj květináče a přitom nevyžaduje žádnou vysokou vědu. Jen světlo, mírnou zálivku a trochu lásky.
- Starček stříbrný: Mistr dekorací. V záhonu působí, jako by někdo přes listy lehce přejel štětcem s perletí. Miluje slunce a propustnou půdu.
- Cineraria: Květinová supermodelka starčeků. Probouzí se od února do května a její květy mohou být bílé, růžové, modré, purpurové, červené i dvoubarevné. Navíc má velké srdčité listy a výšku kolem 25–50 cm.
A nespočet dalších. Starček růžový, hajní, lesní, jarní, skalní, vejčitý. Je jich tolik, že můžete mít zahradu plnou starčků a přitom bude každý vypadat úplně jinak.
Jak pěstovat starček, aby vypadal skvěle celý rok
Záleží na tom, který druh pěstujete, ale pár pravidel platí docela univerzálně:
- Světlo: Starček má rád jasné podmínky, ale většina druhů nesnese přímý letní žár. V bytě je ideální světlé místo bez ostrého slunce. Venku to zvládá starček stříbrný. Tam se na slunci vyloženě vyžívá.
- Zálivka: Platí jednoduché pravidlo: méně je více. Přelitý starček je smutný starček. U sukulentních druhů zvlášť.
- Teplota: Pokojové druhy chtějí chladnější prostředí, ideálně 10–15 °C přes zimu. Cineraria kvete nejlépe, když jí není horko. A převislé typy milují klasických 18–25 °C.
- Půda: Propustná, vzdušná, žádné bažiny. U Cinerarie najdete doporučení na rašelinu, venkovní druhy ocení zahradní zeminu s pískem.
Stříhání, tvarování a zimní péče: Návod pro všechny typy starčku
Některé starčeky je dobré upravovat, jiné si vystačí samy. Převislé typy pravidelně zkracujte, aby se hezky větvily. Stříbrný druh po odkvětu ostříhat, na jaře omladit. Skalní a růžové stačí jen pročistit.
Zimu zvládá každý jinak. Sukulenty musí dovnitř, keřovité druhy vydrží venku, když jim dáte teplou deku z chvojí. Jednoleté druhy se prostě nechají jít svou cestou.
Proč se starček stal hitem moderních zahrad
Starček možná nemá slávu růží ani eleganci orchidejí, ale jedno mu upřít nejde: je neskutečně variabilní. Může být jednoduchý, může být barevný, může být stříbřitý. Může zdobit obývák i skalku. A hlavně? Je nenáročný na pěstování i pro ty, kterým se doma spálí i kaktus.
A kdo jednou starček vyzkouší, ten zpravidla skončí s dalšími třemi. Prostě rostlina, která překvapuje a nikdy nestárne.
