Jeřáb (lat. Sorbus) je jednokmenný nebo vícekmenný opadavý strom či keř vysoký podle druhu 3–15 m. Jeho štíhlá vzpřímená koruna se u starších exemplářů mění v kulovitou. Kvete v květnu a červnu a v závislosti na druhu vytváří různě barevné plody velikosti hrachu, které se v bohatých plodenstvích objevují koncem léta.
Jeřáby se hodí i do menších zahrad
Jeřáby jsou přizpůsobivé a nenáročné dřeviny, které se pro svůj štíhlý a nepříliš vysoký vzrůst vhodné i do menších zahrad. Navíc nemají žádné zvláštní požadavky na půdu a stanoviště: vyhovuje jim slunce i polostín a běžná zahradní půda bez přemokření. Nemají však rády sucho.
Jeřáby si můžete vypěstovat snadno ze semen, ale většinou se množí vegetativně roubováním. Vysazují se na podzim nebo na jaře, a to do kypré, drobtovité a nepřemokřené půdy. Zálivku vyžadují jen mladé rostliny, starší jeřáby pouze za sucha. V ideálním případě nechte stromky volně růst, nicméně řez snášejí dobře.
Jeřabiny nejsou jedovaté, jen se nejí syrové
Z jeřábů vídáte podél cest, na stráních nebo v lese nejčastěji asi jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia). Už název napovídá, komu udělají jeho plody největší radost – ale využít je mohou nejen ptáci: jeřabiny žádného druhu totiž nejsou jedovaté (i když to možná babičky tvrdily).
Je však pravda, že plody většiny druhů jeřábů, mezi něž patří i náš domácí jeřáb ptačí, byste neměli konzumovat zasyrova. Kvůli obsahu kyseliny parasorbové totiž mají hořkotrpkou chuť a jsou nepoživatelné. Jejich konzumace by vedla k žaludečním obtížím. Když se však plody tepelně upraví, obsah kyseliny se sníží a jeřabiny se dají bez problémů zužitkovat.
Jeřáb Koehneův (Sorbus koehneana, výška: 2–4 m) ozdobí zahradu zářivými plody, které připomínají perličky, a časem i převislým vzrůstem. Na podzim jej krášlí bronzově zbarvené listy.
Jeřáby patří k ekologicky cenným stromům
Pro ptáky ovšem syrové jeřabiny nejsou problém, a tak s oblibou zobou plody přímo ze stromu. Také květy bohaté na nektar a pyl dělají od května z jeřábů ekologicky nejcennější stromy v zahradě.
K jeřábu ptačímu se přidávají jeřáb muk (S. aria), jeřáb oskeruše (S. domestica) a jeřáb břek (S. torminalis) – vše domácí druhy a první volba do přírodní zahrady. Kromě toho nadchnou i nádherné exotické druhy, jako jeřáb pozdní (S. serotina), jeřáb Koehneův (S. koehneana) nebo jeřáb Vilmorinův (S. vilmorinii).
Připravte si z jeřabin lahodnou marmeládu
Půvabné malvičky jeřábu obsahují hodně vitaminu C, především u kultivaru ’Edulis’ jeřábu ptačího. Dozrávají už od srpna a obsahují méně kyseliny parasorbové, takže nejsou tak trpké a zpracované na marmeládu chutnají lahodně.
Při výrobě marmelády postupujte následovně: otrhejte 1 kg jeřabin, omyjte je a smíchejte s 0.5 kg jablek nakrájených na kousky. Vše v hrnci zahřejte a za stálého míchání rozvařte na kaši. Tu přepasírujte, abyste odstranili zrníčka. Do ovocného pyré přidejte 0,75 kg želírovacího cukru (2:1) podle návodu a připravte marmeládu. Nalijte ji do vyvařených sklenic, dobře je uzavřete a uskladněte v chladu.
