Pro ptáky jsou jeřáby nepostradatelné, což ostatně naznačuje i druhové jméno našeho domácího jeřábu ptačího (Sorbus aucuparia). Především kosi, špačci a ze severu přilétající brkoslavové jeřabiny milují. Živí se jimi bez jakýchkoli negativních vedlejších účinků. Na fotce je pěnkava jikavec.
K nejhezčím zahradním dřevinám patří jeřáb ’Joseph Rock’ s nádhernou pyramidální stavbou koruny, nápadnými žlutými plody a zářivým oranžovočerveným podzimním zbarvením (výška: 6–10 m).
Jeřáb břek (Sorbus torminalis) se od svých příbuzných liší listy, které se trochu podobají javorovým, a žlutohnědými plody, které dozrávají v říjnu. Tento domácí, ekologicky cenný jeřáb prospívá na slunných a teplých místech (výška: 8–15 m).
Jeřáb prostřední (Sorbus intermedia, výška 10–15 m) má hustou korunu, a tak se ve své domovině, ve Skandinávii, často využívá do větrolamů. Jeho nachově červené plody zkrášlí na podzim i zahrady. Dobře snáší sucho.
Jeřáb muk (Sorbus aria) na rozdíl od většiny ostatních jeřábů nemá listy zpeřené, ale elipticky vejčité. Bez řezu dorůstá do výšky kolem 12 m.
Jeřáb oskeruše (Sorbus domestica, výška: 6–10 m) je vhodnější do regionů s mírnou zimou. Na jeho větvích dozrávají nápadně velká „jablíčka“, která lze jíst syrová, chutnají však dost trpce (lepší jsou po přemrznutí). Často se z nich dělají kompoty nebo se jejich šťáva přidává do jablečného moštu.