Z herce farmářem. Vojta Kotek druhý rok na farmě zjišťuje, že zvířata přinášejí víc starostí, než čekal

Kdy se z farmářského snu stane pořádná práce? Vojta Kotek už zná odpověď.

Tip redakce

Pokud vás na příběhu Vojty Kotka zajímá hlavně ekologické hospodaření, sledujte nejen způsob pěstování, ale také práci s vodou a pastvou. Právě péče o celou krajinu může mít na podobu farmy zásadní vliv.

Vojta Kotek proměnil farmu v projekt, který žije vlastním životem

Vojta Kotek se do farmaření pustil s energií člověka, který si řekl, že tentokrát nebude jen snít, ale opravdu něco vybuduje. Z původního nápadu postupně vzniká soběstačnější hospodářství, do jehož fungování se zapojuje celá rodina i přátelé a pomocníci. První rok ukázal, že život na venkově není romantická pohlednice, ale každodenní práce, rozhodování a občas také pořádná improvizace. Právě na to naváže druhá série, která ukáže, kam se projekt po prvních zkušenostech posunul.

Druhý rok začíná napravováním starých chyb

Po první sezoně přišlo vystřízlivění, ale také chuť dělat věci ještě důkladněji. Farmářský projekt se má posunout směrem k ekologickému režimu a k podmínkám, které povedou k finální ekologické certifikaci, což znamená spoustu nových pravidel i změn v každodenním provozu. Sám Vojta popisuje svůj plán takto: „Už v prvním dílu nastiňujeme divákům to, čemu se druhá sezona bude věnovat. Vstupujeme do ní s tím, že napravíme chyby, které jsme udělali, chceme se posouvat dál.“ 

Zvířat přibývá a s nimi i otázka: farma, nebo malá zoo?

Jedním z nejvýraznějších znaků celého projektu je postupně se rozrůstající zvířecí osazenstvo, o které se někdo musí každý den postarat. S větším hospodářstvím ale přichází i větší odpovědnost a také rozhodování, která člověk na začátku vůbec nečeká. „Tím, jak se farma zvětšuje a roste, tak nás to staví před otázky, jestli jsme zoo nebo farma. Ale jsem rád, že tím vším procházím. Farma mě naučila, že si můžu trošku více věřit, že už některý věci tuším a naučila mě se rozhodovat. Máte kolem sebe několik odborníků, kdy vám každý řekne svůj názor, ale jste to vy, kdo je zodpovědný za konečné rozhodnutí.“ 

Ekologie není jen cedulka, ale každodenní rozhodování

Ekologický způsob hospodaření se na pozemku neprojevuje jen tím, co se pěstuje, ale také tím, jak se pečuje o celou krajinu kolem. Důležitou roli proto hraje způsob pastvy, práce s vodou i snaha vracet do okolí druhy, které tam přirozeně patří.„Letos se nám konečně podařilo se dobrat k tomu, že nám tu vyrostl hořec hořepník, kterej tu byl nalezenej a vlastně tím, že tuto oblast spásáme tak, jak by se správně mělo, tak se tady ty chráněné rostliny rozšiřujou. Dokonce se po revitalizaci rybníka zadařilo i to, že tu máme mnohem více čolků, než tu kdy bylo.“ 

Zelenina bez chemie znamená víc práce, než se zdá

Pěstování zeleniny v ekologickém režimu přináší vlastní disciplínu, protože běžné chemické prostředky proti škůdcům do tohoto způsobu hospodaření jednoduše nepatří. Letos přitom podle zkušeností z farmy nebyli největším problémem ani škůdci, ale počasí a především sucho, které dokáže potrápit i zkušeného pěstitele. „Jelikož jsme v ekologickým režimu, tak nemůžeme používat vůbec žádnou chemii. Používáme jen schválené přípravky. Nejhorší asi byla sucha, škůdci letos byli docela fajn, i ty mandelinky byly docela střídmý a vychytali jsme je včas.“ 

Na políčku se učí i nejmladší člen rodiny

Když se řekne rodinné hospodaření, člověk si možná představí dospělé s rukama od hlíny a děti pobíhající někde opodál. Tady se ale nejmladší člen rodiny dostává do dění mnohem aktivněji, ať už jde o vyvýšené záhony, políčka nebo krmení zvířat. „Snažíme se ho zapojit co nejvíc, jeho to baví a kupodivu u toho vydrží docela dlouho. On to tak nějak chápe, i celou tu práci tady. Často ráno vstává se slovy, tatínku, co budeme dneska dělat? A hrozně rád krmí zvířata.“ 

Farma učí i nepříjemné věci o jídle a odpovědnosti

Součástí soběstačnějšího hospodaření jsou také otázky, které se příjemně neposlouchají, ale k životu na farmě patří. Jednou z nich je vztah ke zvířatům určeným pro maso a odpovědnost za způsob, jakým jejich život skončí. „Člověk se sice snaží hledat jiný způsoby toho řešení. Ale vlastně když ten způsob provádíte, tak vás to stejně přibližuje k tomu, dělat to tak, jak se to dělat má. Jde jen o to, přijmout na sebe tu zodpovědnost, udělat to vědomě a co nejlépe. A hlavně se pokusit o to, aby ta zvířata měla co nejlepší život. Je jednoduchý si říct, ne já na to nemám, radši si to maso koupím v obchodě, ale tím člověk zase podporuje to, že tam třeba ta zvířata nežila dobře.“ 

Z obyčejného snu vznikla inspirace pro další lidi

Překvapivým výsledkem prvního roku nebylo jen to, co se podařilo vybudovat přímo na pozemku, ale také reakce diváků, kteří v příběhu našli vlastní motivaci. „Překvapily nás i reakce, které byly strašně milé, vlídné a hrozně pozitivní. Spousta lidí mi dodneška říká, že je náš seriál inspiroval k tomu, aby si začali plnit své životní sny, aby udělali nějaký větší krok, který třeba dlouho odkládali.“ 

Druhý rok ukáže, kam se projekt posune. Co čeká Vojtu Kotka a jeho rodinu dál?

„Udělali jsme jeden velkej farmářskej krok, že jsme se rozhodli to naše farmaření trošičku povýšit. Přes zimu jsme si něco málo s mojí ženou Ráďou nastudovali a vlastně jsme si řekli, že bychom do druhé série vstoupili tak, abychom tu farmu jako takovou zoficiovali.“ Právě z tohoto rozhodnutí vyrůstá další kapitola projektu, v níž se propojuje rodina, hospodaření, zvířata, pěstování i snaha fungovat šetrněji k okolní krajině. Druhý rok tak přináší nejen nové úkoly, ale také zkušenost, že vlastní sen někdy vyžaduje mnohem víc práce, než člověk čekal. 

Vojta Kotek tak postupně zjišťuje, že skutečný farmářský sen není jen o tom něco vybudovat, ale každý den se o to také starat.

Jak dnes vypadá farma Vojty Kotka a kdo na ní má své místo? Podívejte se do galerie.