Nejkrásnější zahrady v ČR mají často pohnutou historii
Nejkrásnější zahrady v ČR mají často pohnutou historii a jinak tomu není ani v případě Vrtbovské zahrady, kterou najdete na Malé Straně za zdmi Karmelitské ulice. Její příběh se začal psát kolem roku 1720, v době velkého rozmachu. Ano, bylo to právě tehdy, když Jan Josef hrabě z Vrby, nejvyšší purkrabí Pražského hradu, zatoužil po reprezentativním sídle a jedinečné zahradě (po vzoru té Valdštejnově), která by odrážela jeho postavení. Oslovil proto architekta Františka Maxmiliána Kaňku, který pro něj nejprve přestavěl palác a potom stejně mistrovsky vytvořil i unikátní zahradu. Na rozdíl od paláce, která v průběhu staletí prošel mnoha proměnami, ale zahrada uchovala svou barokní tvář téměř beze změn. O sochařskou výzdobu v ní se pak postaral proslulý Matyáš Bernard Braun a freska v prodeji terreně, která zobrazuje Venuši a Adonise, je potom dílem Václava Vavřince Reinera.
Když přišel socialismus
Za socialismu byla v přízemí paláce av jeho dvou křídlech utvořena školka. Spodní část zahrady se stala její součástí. Fontána byla tehdy nahrazena kolotočem, v rohu parteru se objevilo pískoviště av sale terreně byly zaparkované kočárky. A i když se vrchní dvě terasy se v roce 1958 dostaly na seznam historických památek, kontinuálně chátraly a zarůstaly. Nakonec byla zahrada až v tak tristním stavu, že na ni byl v roce 1985 oficiálně zakázán. Měla však štěstí, hned po pádu komunismu, mezi lety 1990-1998, došlo k celkové rekonstrukci, která vyšla na 46 milionů korun. Opraveny přitom byly nejen stavby, ale obnovení se dočkala i zeleň, a to včetně výsadby vzrostlých stromů do břidlicového podloží, což se neobešlo bez pomoci sbíječek. Obnovená Vrtbovská zahrada se široká veřejnost znovu otevřela 3. 6. 1998 a od té doby už jen vzkvétá. Její jedinečnost byla ostatně oceněna i Mezinárodní společnosti pro zahradní dědictví, která ji v roce 2019 označila za druhou nejkrásnější a nejlépe historickou zahradu v Evropě. Mimo to je dnes Vrtbovská rovněž na seznamu UNESCO a je obecně považována za jednu z nejkrásnějších zahrad vůbec.
Projděte se s námi touto barokní nádherou: Od brány k nekonečným výhledům
Do Vrtbovské zahrady se dostanete průchodem nádvořím z Karmelitské ulice, kde vás uvítá monumentální vstupní brána s plastikou Atlase nesoucího glóbus a dvě alegorie Hojnosti a Bohatství (původně jsou umístěny v lapidáriu Národního muzea). Do samotné zahrady se pak dostanete přes salonek a salu terrenu. U jejího vstupu máte možnost spatřit zahradu, která se rozprostírá na 3000 m2. Jde o barokní zahradu italského typu , která strmě stoupá do vrchu pod Petřínem. Rozkládá se na třech terasových plošinách, jež jsou vzájemně propojeny elegantními schodišti. Celkové převýšení mezi spodní a vrchní zahradou činí úctyhodných 15 m. Architekt Kaňka však byl mistrem svého řemesla, protože dokázal dynamiku prudkého sklonu umně zkrotit a zklidnit ji pomocí zdí v typických zvlněných barokních tvarech, které vycházejí z přírody a symetrické osy, jež prostupuje celou zahradou.
Nejnižší terasa není jen o kráse květin a voliéře, ale io symbolice
První, nejnižší květinová terasa vás okouzlí svými pečlivě udržovanými záhony s kruhovou kašnou uprostřed . Každý rok je zde vysazeno desetitisíce begonií ve třech barvách, které sem putují až z Itálie, aby kvetly co nejdéle. Zleva terasa lemuje působivá sala terrena naproti níž je voliéra plná exotických ptáků, které na zahradu poskytuje pražská ZOO . Zahlédnout tu proto můžete třeba papoušky kouřové, papoušky nádherné, hrdličky chechtavé, neofémy tyrkysové nebo třeba amadiny diamantové. Fontánu s tryskající vodou zdobí putta s drakem.
Střední terasa v zajetí geometrie a antického božstva
Jednoduchým schodištěm se dostanete na prostřední terasy s dominantními zelenými záhony květin a stále keřů vytvarovaných do geometrických obrazců. Živé ploty zde tvoří na 12000 sazenic buxusu. Sad na levé straně představuje zahradu Hesperidek, ačkoli zde místo citrusů rostou aktuálně ozdobné jabloně. Mezi terasami se potom vine monumentální dvouramenné schodiště, které zdobí vázy a sochy antických bohů od Matyáše Bernarda Brauna. Pokochat se zde můžete pohledem na Apollóna s lukem, Merkura, Dianu se psem, Junu s pávem, Minervu se štítem, Jupitera s orlem a Vulkána. Tyto sochy nejen zdobí, ale provádí návštěvníka zahradou směrem vzhůru k dalším zážitkům.
Z nejvyšších teras máte možnost té nejlepší vyhlídky a nachází se zde i ateliér Mikoláše Aleše
Na nejvyšší terase s vyhlídkou se potom nachází pavilon, jehož průčelí kdysi zdobila dekorativní freska VV Reinera (Bohužel, plastická výzdoba glorietu musela být z větší části rekonstruována.). Na vyhlídce se vchází po schodišti vtisknutém mezi opěrnou zeď stráně a oblé věže. Úžas vzbuzuje i zdejší umělá grotta zdobená mušlemi a lasturami uprostřed této tzv. obloukové kulisy. Dříve zde byla i freska, ale do dnešních dnů se bohužel dochovaly jen reliéfy vodních panen a vodních božstev v bočních nikách.
A právě z této nejvyšší terasy, přesněji ze slávy nebo také teatronu, malého balkonku, se otevírá jeden z nejkrásnějších a nejúžasnějších pohledů nejen na zahradu, ale i na Prahu . Přes malostranské domy se můžete kochat pohledem na Pražský hrad, chrám sv. Mikuláše a dál potom i na Staré a Nové Město. Tento pohled vám vyrazí dech a je zcela pochopitelné, že je oblíbeným místem pro svatby , svatební focení i umělce. V levém domečku, který je součástí této terasy potom v letech 1886-1889 tvořil Mikoláš Aleš.
A co si z návštěvy Vrtbovské zahrady přinést pro svou vlastní zahradu?
Myslím, že především inspirací, jak je možné se poprat s nepravidelným prostorem ve svahu. Pak také i uvědomění, jak moc může umělecká výzdoba proměnit charakter zahrady. I zahrada může být hotové umělecké dílo. Můžete se zde rovněž zamyslet nad barokními principy symetrie a něco z toho přenést do své vlastní zahrady .
Konstatování závěrem
O Vrtbovskou zahradu pečuje 10 zahradníků, kteří zde každý rok dosazují rostliny tak, aby se co nejvíce přiblížily originálu z roku 1845 (když proběhla její poslední nejvýraznější úprava) . Vrtbovská zahrada je otevřená lidem a konají se zde zahradní slavnosti, komorní koncerty i večerní prohlídky při slavnostním osvětlení. Vůbec nejkouzelnější je přitom právě na jaře a potom na podzim. Co myslíte, není škoda, že mnozí Češi o ní stále ještě nevědí? A proto příště, až půjdete Karmelitskou ulicí, zastavte se na chvíli a nechte se unést do světa barokní krásy. Tahle zahrada rozhodně za návštěvu stojí, a to i přesto, že je nutné u ní zaplatit vstupní.
Podívejte se na tuto nejkrásnější zahradu v galerii.