Vlasta (48): Venčení psa se změnilo v noční můru během tří minut! Nedala jsem si pozor na jednu věc a zbytečně jsem svému mazlíčkovi ublížila
Venčení psů v zimě: Tři minuty od domu a bylo po idylce
Bylo to obyčejné lednové ráno. Budík, rychlá káva, kontrola času, nervózní pohled do zrcadla a pak ten typický rituál, který zná každý pejskař. Natáhnu bundu, vezmu klíče, sáhnu po vodítku a v tu chvíli začne můj pes dělat to svoje malé představení. Nadšené poskakování, vrtění ocasem, pohled typu konečně, dneska se určitě děje něco velkého. Venku byl sníh, vzduch ostrý, chodníky uklizené. Prostě zimní pohlednice. Dokonce jsem si na vteřinu řekla, že tohle venčení bude vlastně hezké.
A pak, úplně bez varování, se pes zarazil. Ne jako když ucítí zajímavý keř, ale jako když narazí na neviditelnou zeď. Zvedl jednu tlapku, pak druhou. Udělal pár kroků a bylo vidět, že něco nesedí. Začal kulhat, olizovat si tlapky a tvářit se, jako kdyby právě zjistil, že svět není bezpečné místo. Já jsem se nejdřív snažila být v klidu.. Možná jen na něco šlápl. Jenže pak si sedl přímo na chodník, udělal ten výraz „mám problém a já už fakt nechci“ a najednou mi došlo, že tohle není běžné.
Tip redakce: Paní Vlasta dobře odhadla, že její pes má problém. Pokud pes v zimě zvedá tlapky, zastavuje nebo si sedá na chodníku, berte to jako alarm. Ne jako rozmar. Většinou jde o podráždění nebo popálení od soli, případně o drobná poranění od zmrzlého povrchu.
Vypadalo to jako sníh, ale byl to slaný útok
Když jsem se podívala na chodník pozorněji, došlo mi to. Nebyla to jen voda se sněhem. Byla to směs, která vypadá neškodně, ale je agresivní.Posypová sůl. V té chvíli se mi spojily dvě věci. Jednak to, že se tu poslední dny solí jako o život. A druhak to, že pes si instinktivně olizuje tlapky, což je asi stejně dobrý nápad jako olizovat podlahu v bazénové sprše. Logika. Jakmile ho to pálí, snaží se to uklidnit. A tím si to ještě zhoršuje.
Zbytek procházky byl spíš takový přenos z krizové situace. Nesla jsem psa část cesty domů, protože odmítal jít. A upřímně, nemohla jsem se mu divit. Nechtěla bych chodit bosá po něčem, co mě chemicky pálí. Doma jsem napustila vlažnou vodu a začala mu tlapky oplachovat. Pes se klepal a tvářil se uraženě, jako kdybych mu zničila celý den. Zároveň ale bylo vidět, že mu to ulevuje. A pak jsem si všimla těch drobných rankek mezi polštářky. Skoro neviditelné, ale dost na to, aby se z toho stalo peklo.
Tip redakce: Postup paní Vlasty byl správný. Po venčení psů v zimě oplachujte tlapky vlažnou vodou, ne horkou. Sůl se tak lépe smyje a kůže se zbytečně nedráždí. Poté tlapky osušte. Hlavně prostor mezi polštářky, kde se drží sůl i ledové krystalky.
Proč to není rozmazlování, ale normální prevence
Tohle je přesně ten moment, kdy část lidí řekne, že dřív se to neřešilo a psi přežili. Ano. Dřív se taky jezdilo bez pásů a lidé kouřili v porodnici. Argument – dřív bylo líp – má překvapivě krátkou životnost, když do hry vstoupí chemie a zánět. Tlapky nejsou pneumatika. Je to živá tkáň. A sůl ji vysušuje, leptá a v kombinaci s mrazem vytváří krásnou zimní kombinaci. Bolest plus praskliny plus riziko infekce.
Navíc se tenhle problém často rozjede až doma. Venku pes vydrží, protože chce být venku. Doma teprve začne olizování, škrábání, neklid, někdy i kňučení. A vy si říkáte, co mu je. Vtip je v tom, že mu je přesně to, co by bylo vám, kdybyste se proběhli po posypu bosí. Jen se o tom pes neumí vyjádřit slovy, takže to řeší jazykem.
Tip redakce: Pokud si pes po návratu domů intenzivně olizuje tlapky, zkuste je zkontrolovat. Hledejte zarudnutí, praskliny, ranky nebo otok. Pokud pes kulhá i po oplachu, je čas volat veterináře.
Jak si venčení psů v zimě zjednodušit a nezbláznit se
Od té doby jsem změnila rutinu. Ne dramaticky, žádné šílené výpravy do hor v botách za deset tisíc. Jen jsem začala víc přemýšlet. Pokud vidím, že chodníky jsou bílé jinak než sněhem, jdu radši po okraji, po sněhu, po trávě. A když už musíme přes posolený chodník, netvářím se, že to nic není. Protože to něco je. Jen to není vidět.
A ano, existují i botičky. Přiznávám, že jsem se jim dřív smála. Přišlo mi to jako pejskařská módní přehlídka. Jenže pak se mi v kuchyni klepal pes a já jsem si oplachovala vinu spolu s tou solí. Takže teď říkám: botičky jsou lepší než veterinární účet a týden trápení. Ne vždy jsou nutné, ne každý pes je snese, ale jako možnost jsou fajn. A kdo nechce botičky, může použít ochranný balzám na tlapky. Nezachrání to úplně všechno, ale sníží to riziko.
Tip redakce: Nejlepší prevence je změnit trasu. Choďte po sněhu, trávě nebo méně solených cestách. Pokud to nejde, pomůže ochranný balzám na tlapky před venčením a oplach tlapek po návratu. U citlivých psů zvažte botičky, i když se jim budete první dva dny všichni smát.
To nejhorší není sůl. To nejhorší je, že si jí nevšimnete
Kdyby ta sůl alespoň vypadala nebezpečně. Kdyby měla výstražnou barvu nebo by syčela jako jed. Jenže ona vypadá nevinně. A přesně proto je to tak zrádné. Venčení psů v zimě není jen o tom, že se obléknete a vyjdete ven. Je to malá logistika, ve které hrají roli povrch, teplota a chemie.
A jestli si z mého ranního trapasu máte odnést jednu věc, tak tuhle: když pes v zimě zvedá tlapky, nezlobí vás. Nehraje divadlo. Potřebuje, aby mu někdo přestal sypat sůl pod nohy. Doslova.
Tip redakce: Pokud máte pocit, že se tohle může stát i vám, tak ano, může. A stane se to přesně tehdy, když budete spěchat a řeknete si, že to nějak dopadne. V zimě se nevyplatí venčit na autopilota.
