Tohle by vám babička neodpustila: Štědrovečerní večeře nebyla hostina, jak je tomu dnes, ale magický rituál
Štědrovečerní večeře jako magický rituál plný symbolů
Měli byhcom si uvědomit, že štědrovečerní večeře nebývala hostinou, kdy se mohlo sníst doopravdy všechno. Štědrý den byl dříve přísně postní, a to až do večera. Maso se proto v ten jíst nesmělo, přejídání bylo tabu a každé sousto mělo svůj význam. Nešlo o to se nacpat. Šlo o to zajistit si štěstí, zdraví a hojnost na celý další rok. Jídlo přitom bylo jedním z hlavních nástrojů, jimiž jste si mohli osud trochu naklonit.
Co Češi jedli o Vánocích před kaprem a řízkem
Zapomeňte na smažené filety nebo řízky. Původní štědrovečerní večeře stála hlavně na tom, co dům a zahrada dala - a co mělo symboliku. Večeře proto začínala oplatkou potřenou medem a někdy i česnekem (pro zdraví).
Luštěniny jako symbol bohatství a plných sýpek
Hrách a čočka představovaly naprostý základ. Polévky, kaše, pučálka a různé směsi. Proč? Protože bobtnají. A co bobtná, to roste. A co roste, to znamená peníze, úrodu a plné sýpky. Jednoduchá to logika, která dávala smysl každému sedlákovi. Zapomenout však nemůžeme také na tradiční kyselicu, která se vařila především na Moravě. Jde vlastně o speciální zelňačku, která se v každé rodině dodnes vaří trochu jinak. A pokud jde o hovězí vývar s játrovými knedlíčky, tak ten se na štědrovečerní tabuli dostal až v první polovině 20. století s rozvojem měšťanské kuchyně a uvolňováním církevních půstů. Symbolizoval blahobyt a lepší kuchyni. Uchylovali se k ní především ti, kteří nebyli zrovna fandové rybí polévky a také ti, kteří nežili v rybníkářských krajích.
Kaše, která měla zajistit zdraví a štěstí na celý rok
Jáhlová, pohanková nebo obilná kaše se jedla napříč všemi českými regiony. Často ochucená medem. Sladká chuť měla zajistit, aby byl následující rok „sladký” - tedy bez bídy a nemocí.
Houby místo masa: Půst, který zasytí
Tam, kde nebylo maso, jedly se houby. Černý kuba z krup a sušených hub je dnešní retro hit, který se vrací na štědrovečerní tabuli. Kdysi však byl běžnou součástí štědrovečerní večeře. Stejně jako hubník, což je houbový nákyp, který krásně zasytí a neurazí půst.
Jablka, ořechy a věštby budoucnosti u štědrovečerního stolu
Jablka u štědrovečerní večeře rozkrajujeme dodnes. Hvězdička = zdraví, křížek = problém. Ořechy pak měly podobnou funkci. A sušené ovoce? To se vařilo dohromady do tzv. muziky. Bohatá směs chutí, stejně jako rodina u stolu.
Kapr jako nováček: Jak se dostal na štědrovečerní stůl
A teď jedno velké překvapení, kapr nebyl součástí tradiční štědrovečerní večeře. Ano, ryby se i kdysi jedly, ale spíš jen výjimečně a jedly je především bohatší rodiny. No a dále se ryby také ve větší míře jedly pouze v rybnikářských oblastech. Masově se kapr začal prosazovat až v 19. století. V té době se navíc ani nesmažil. Nejčastěji se jedl kapr na černo, na kyselo nebo vařený. Smažený kapr je vlastně vynález z dvacátých let minulého století. Běžným štědrovečerním chodem se však stal až v 50. a 60. letech minulého století. Spolu s příchodem kapra na štědrovečerní tabuli souvisí i objevení rybí polévky. Přišla k nám z Vídně, kde byla známá už v 18. století.
Ve stejné době se v některých českých regionech objeví vinné klobásy. Na štědrovečerní tabuli se zabydlí proto, že jejich stočený kulatý tvar připomíná slunce a symbolizují tedy zimní slunovrat (tedy návrat světla a života).
Zapomenutou zajímavostí pak také je, že vybraná společnost (čili především šlechta) od středověku do počátku novověku, si na Štědrý den pochutnávala na hlemýždích a žabích stehýnkách.
Řízek a salát: Moderní klasika bez tradice
Řízek je tak trochu vánoční ilegál. Oblíbený, tolerovaný, ale historicky úplně mimo, protože s půstem nemá doopravdy nic společného. Bramborový salát se na štědrovečerní tabuli dostává až ve 20. století, hlavně po druhé světové válce. Brambory byly sice známé už dřív, ale rozhodně se nepoužívaly v kombinaci s majonézou. Dnešní vánoční klasika je tedy spíš výsledek pohodlí, dostupnosti a moderní chuti, než starých zvyků.
Štědrovečerní večeře dnes: Tradice po česku
A víte, co? Vlastně je to v pořádku. Štědrovečerní večeře se vyvíjí stejně jako společnost. Dnes kombinujeme staré symboly s novými chutěmi. Někdo drží půst, jiný smaží řízky a další si dá nějakou rybu. Důležité je, že pořád platí, že štědrovečerní večeře není primárně jen o jídle. Jde o to, že se celá rodina sejde u jednoho stolu, sdílí spolu tuto výjimečnou chvíli a užívá si okamžiku, kdy svět aspoň na tento večer zpomalí. A jestli u toho jíte kapra, kubu nebo třeba řízek, to už je jen detail. Tradice totiž není o přesném menu. Tradice si vytváříme my sami po svém.
Podívejte se, jak se štědrovečerní večeře proměnila od půstu po řízek – některé tradice vás šokují.
O autorce:
Adriana Dosedělová je vášnivá zahradnice, zdravotní sestra a redaktorka s více než 28 lety praxe. K přírodě ji vedla babička už od dětství, kde se učila pěstovat rostliny a pečovat o zvířata. Díky osobním zkušenostem s alergiemi a intolerancemi, které ji provázely celý život, a také z profesní praxe zdravotní sestry, se výborně vyzná v problematice zdraví a životního stylu. Tyto znalosti ji inspirovaly k testování a propagaci zahradničení šetrného k alergikům. Adriana propojuje odborné znalosti se srdcem a vášní, což se odráží v jejích stovkách článků i knize „Výtvarné nápady z papíru“. Na sociálních sítích inspiruje k životu v harmonii s přírodou a zdravím.
