Neuvěříte, co opravdu stálo za prvním Dnem díkůvzdání: Tři obyčejné plodiny a jeden zázrak přírody
Když příroda zachraňuje životy: Skutečný příběh Dne díkůvzdání
Den díkůvzdání je americký svátek s kořeny pevně zasazenými do roku 1621, kdy se sešli průkopníci z Evropy a původní obyvatelé Ameriky. A jak to tak v historii bývá, Evropa měla pocit, že ví vše, a Amerika věděla, že to tak úplně není.
Noví osadníci neuměli pěstovat místní plodiny, neznali podnebí, ani kde se dá sehnat něco k jídlu, co vás neotráví. A tak přišla na scénu příroda. A lidé, kteří s ní uměli zacházet. Bez pomoci původních obyvatel by první zimu nejspíš nepřežila ani polovina kolonistů. A Den díkůvzdání by dnes Američané maximálně viděli ve filmech o alternativní historii.
Tři plodiny, které změnily americkou historii
Americké supermarkety dnes praskají pod tíhou krocanů. Ale pravda je taková, že první hostinu zachránily rostliny.
- Kukuřice: Hvězda severoamerické kuchyně. Byla jednoduchá na pěstování, výživná a hlavně všestranná. Mlela se, vařila, pekla, lámala, sušila. Bez ní by kolonie prostě nepřežila.
- Fazole: Zdroj síly. Zatímco dnešní školní jídelny budí obavy, fazole byly tehdy pokladem. Dodávaly bílkoviny, energii a byly naprosto spolehlivé.
- Dýně: Tehdejší univerzální pokrm. Dnes z ní Američané dělají koláče, nad kterými se vznáší voňavé koření. Tehdy byla hlavně praktická. Dobře rostla, dobře se skladovala a zasytí skoro v jakékoliv úpravě.
- Lesní dary: Brusinky, ořechy a další poklady. Na americkém stole se objevily i divoké brusinky. Žádný sladký džem, žádné cukrem přeslazené želé. Jen kyselé bobule plné vitaminu C. Perfektní na přežití zimy.
A nebyly samy. Lesy nabízely ořechy, kořínky, byliny a žaludy. Dnes si z nich možná uděláme podzimní dekoraci, ale tehdy po nich sahali jako po nejcennějším zdroji energie.
Les jako tehdejší supermarket i kulisa prvního Dne díkůvzdání
Z amerických pralesů a lesů si první Den díkůvzdání odnesl ještě něco: atmosféru. Zní to poeticky, ale představte si podzimní zářivé barvy místních javorů a dubů. Kulisa byla tak působivá, že by dnešní filmaři nemuseli přidávat vůbec nic.
Stromy ale nebyly jen dekorace. Mnohé z nich poskytovaly ořechy a plody, které se tehdy počítaly do zimních zásob stejně jako dnes vánoční cukroví.
Co si může Evropa vzít z amerického Dne díkůvzdání
Ačkoli Den díkůvzdání slaví Američané a ne my, jedno jeho poselství si můžeme klidně vypůjčit: vděčnost za to, co roste kolem nás. Za jídlo, za přírodu, za to, že dnešní zimu nemusíme přežívat jen s dýní a kukuřicí. A za to, že když si dnes dáme brusinky, je to hlavně proto, že chutnají. Ne proto, že nechceme onemocnět.
Rostliny byly u zrodu amerického Dne díkůvzdání, držely kolonisty nad vodou a stojí za jedním z nejdůležitějších svátků USA. A my si díky tomu můžeme každý listopad užít trochu té atmosféry alespoň přes filmy, vůně dýně a touhu sníst něco, co není právě dietní.
