Rostou, když ostatní mrznou: Zatímco ostatní houbaři sedí doma, vy si v zimě odnesete plný košík
Zimní houby: Druhy, které mráz nezastaví
Zimní houby jsou přizpůsobené nízkým teplotám a některé dokážou po rozmrznutí pokračovat v růstu, jako by se nic nestalo. Typické je to především pro dřevokazné druhy, které čerpají živiny z odumřelého dřeva. Právě pařezy, padlé kmeny a staré stromy jsou v zimě tím nejlepším místem k hledání.
Nejznámější jedlé zimní houby, které stojí za sběr
Nejčastěji narazíte na penízovku sametonohou (Flammulina velutipes), která roste ve shlucích a poznáte ji podle tmavého, sametově zbarveného třeně. Další známou zimní houbou je hlíva ústřičná (Pleurotus ostreatus), oblíbená nejen pro chuť, ale i pro své zdravotní účinky. Při mírnější zimě se může objevit také jidášovo ucho čili boltcovitka bezová (Auricularia auricula-judae; syn. Hirneola auricula-judae), houba s rosolovitou konzistencí, která je hojně využívána v asijské kuchyni.
Kdy a kde zimní houby hledat: Lesy, parky i aleje
Ideální období nastává během oblev, kdy teploty vystoupají nad bod mrazu. Lesy v nížinách, lužní porosty, městské parky nebo aleje podél řek jsou často úspěšnější než horské oblasti. Výhodou zimního houbaření je, že houby nejsou červivé a díky holým stromům jsou mnohem lépe viditelné.
Na co si dát pozor při zimním houbaření
Zimní houby jsou obecně snadno rozpoznatelné, přesto je nutná opatrnost. Sbírejte pouze druhy, které stoprocentně znáte, a vyhněte se přemrzlým nebo nahnilým plodnicím. Pamatujte také na to, že některé jedlé houby mají v přírodě nebezpečné dvojníky, a v zimě může jejich vzhled klamat.
Proč má zimní houbaření stále více příznivců
Ticho zasněženého lesa, minimum lidí a radost z nálezu čerstvých hub v době, kdy to nikdo nečeká – to je hlavní důvod, proč si zimní houbaření získává stále více příznivců. Navíc jde o příjemný pohyb na čerstvém vzduchu a možnost přinést si domů čerstvou surovinu i uprostřed zimy.
Jak zimní houby využít v kuchyni
Zimní houby jsou ideální do polévek, omáček nebo na rychlé restování. Hlíva i penízovka mají výraznou chuť a pevnou strukturu, která se vařením neztrácí. Před úpravou je vždy důkladně tepelně zpracujte, aby byly bezpečné a chutné.
O autorce:
Martina Pilzová vystudovala Střední průmyslovou školu potravinářské technologie v Praze, ale skutečnou praxi získávala především dlouholetou zkušeností na vlastní zahradě a při péči o hospodářská zvířata. Zahradničení, pěstování rostlin a chov slepic, králíků nebo kachen jsou přirozenou součástí jejího života už od dětství.
Své praktické znalosti propojuje s citem pro estetiku, tradiční řemesla i udržitelný přístup k přírodě. Věnuje se nejen pěstování ovoce, zeleniny a bylinek, ale také tvorbě sezónních dekorací z přírodních materiálů.
Jako autorka článků na webu Naše krásná zahrada (nkz.cz) i dalších specializovaných portálech inspiruje čtenáře k tomu, jak si s rozumem, citem a úctou k přírodě vytvořit krásný a funkční domov i zahradu.
