7 největších mýtů o houbách, kterým stále věříte. Jak je to se sbíráním do igelitky?
Největší houbařské legendy, kterým stále věříte
Také se vám stalo, že vám při sběru hub v lese vytanula na mysli nějaká zažitá informace? Jako například, že houby se sbírají po deštích devátý den po úplňku na jižní straně mořského útesu? Nebo že jedovaté houby nikdy neokusují slimáci? Některé tyto mýty a pověry patří do říše pohádek a bájí a jsou spíše úsměvné. Některé ale mohou nezkušeného člověka mystifikovat natolik, že těmto pověrám uvěří a bude se jimi řídit. Pojďme se společně podívat na to, jak je to se sběrem hub správně a co byste rozhodně nikdy neměli dělat.
- Asi není potřeba připomínat, abyste sbírali jen ty houby, které bezpečně poznáte. Protože ne všechny lupenité houby jsou zároveň jedovaté a ne všechny houby rourkaté jsou jedlé, měli byste mít 100 % jistotu, že to, co držíte v ruce je například muchomůrka růžovka a ne jí podobná muchomůrka tygrovitá.
- Mýtus o tom, že sbírat houby do igelitové tašky je nebezpečné, je mýtem jen zčásti. Pokud nemáte po ruce nic jiného než igelitový sáček, klidně do něj houby nasbírejte. Ovšem za předpokladu, že je v krátké době přendáte do papírového sáčku, košíku nebo třeba do přepravky. Zde budou mít dostatek prostoru a vzduchu a nezapaří se.
Jak opravdu poznat jedovatou houbu: Pravda místo pověr
Určitě se neřiďte zažitou nepravdou, že jedovaté houby nejsou nikdy červivé, zvířata je nežerou a po rozkrojení páchnou a mění barvu.
- Jedovaté houby jsou pro některé druhy zvířat a hmyzu jedlé a jejich jed na ně nepůsobí. Proto bývají muchomůrky červené okousané stejně jako hřiby smrkové.
- Většina jedovatých hub není vůbec nijak cítit, některé naopak mohou vonět po citronech, moučnatě nebo po oříšcích. Jednou z mála hub, které opravdu páchnou a jsou nejedlé nebo přímo jedovaté je pečárka zápašná nebo staré plodnice hřibu satan.
- Po rozkrojení jedovaté houby častokrát barvu vůbec nezmění. Naopak třeba většina hřibovitých druhů po rozkrojení zmodrá, jedlý ryzec roní oranžové mléko.
- Nespoléhejte ani na to, že jedovaté houby nerostou v horských oblastech nebo že v kontaktu s cibulí zčernají. Nic takového není doloženo a jedovaté houby můžete najít v Krkonoších stejně jako v Polabské nížině.
- Cibule, stříbro nebo třeba kámen mudrců nemá na jedovatost hub žádný vliv.
- A nikdy neochutnávejte syrové houby v lese ve snaze odhalit tzv. hřib hořčák (pozn. redakce jedná se o hřib žlučník). Jedno jediné ochutnání by vás mohlo stát zdraví, ne-li život.
Správné zpracování hub: Sušení, zamrazování i zavařování
Houby se dají konzumovat na mnoho způsobů, a stejně tak se dají uchovávat. sušte je, vařte je, zamrazujte nebo zavařujte. Pamatujte si, že i studený pokrm z hub je konzumovatelný, ohřívané houby (pokud nejsou v rendlíku na plotně týden) nejsou zdraví nebezpečné a zamražením se z hub nestane časovaná bomba.
Stejně tak není nebezpečné sbírat houby, na které působily přízemní mrazíky. Pokud byly jedlé už předtím, budou jedlé i nadále. Pouze jejich chuť už nemusí být tak vynikající.
Nejčastější houbařské chyby: Těmto se vyhněte
Některé chyby houbaři dělají z nevědomosti. Třeba pokud sbírají staré, rozmočené nebo červivé houby. Ty nejsou vhodné ani ke sběru, natož ke konzumaci. A to už ani nemluvíme o houbách plesnivých. Žádné takové houby do košíku vůbec nedávejte, můžete kontaminovat ostatní houby a sobě způsobit minimálně žaludeční obtíže.
Doma houby co nejdříve zpracujte, ideálně ještě ten den, kdy jste je přinesli z lesa. Houby v interiéru brzy podléhají rozkladu a jejich pozdní zpracování může být jen na škodu. Totéž platí o jejich tepelné úpravě či nesprávném skladování.
Ačkoliv se říká, že všechny houby jsou jedlé, ale některé jen jednou, nemusíte to být zrovna vy, kdo se o tomto pořekadle přesvědčí na vlastní kůži.
