Muchovník je indiánská borůvka v české zahrádce
Muchovník (Amelanchier), saskatoon, indiánská borůvka nebo také aljašská borůvka, to všechno jsou názvy pro jednu a tu samou rostlinu. Pochází z lesů Severní Ameriky, ale některé druhy najdete už i v Evropě. Jde o opadavý keř, malý stromek, který dorůstá výšky až 1 m (v případě menších druhů) a až 5 m (u těch větších). Na jaře, ještě dříve než se olistí, se obalí nádhernými křehkými květy bílé až narůžovělé barvy.
Po odkvětu se objeví listy, které se během sezóny mění. Zpočátku mohou být narůžovělé nebo bronzové, v létě jsou zelené a na podzim vám předvedou barevnou show, protože mohou být oranžové, červené i žluté. Krásné listy jsou jedna věc a plody druhá. Největším podzimním lákadlem jsou právě plody, kulaté bobule, které svým vzhledem i chutí připomínají borůvky. Na rozdíl od nich jsou však mnohem sladší. Pokud si ale s jejich sběrem nepospíšíte, budete se o ně muset podělit s ptáky, kteří je také milují.
Kam a kdy zasadit právě pořízený muchovník?
Muchovník si u nás můžete pořídit obvykle jako rostlinu zasazenou do květináče. Z něj ho pak musíte přesadit do země, ideálně na jaře (v březnu nebo dubnu) nebo na podzim (v říjnu nebo listopadu), kdy jsou ty nejlepší podmínky pro zakořenění. Zasaďte ho na slunné nebo lehce zastíněné stanoviště. Pozor, příliš hluboký stín omezuje jeho kvetení a plození.
Nevhodná jsou i ta místa, kde po celý den intenzivně svítí slunce. Obzvláště v horkých dnech by se mu tam nemuselo dařit. Co se týče půdy, je nenáročný. Oproti kanadským borůvkám totiž nepotřebujete nějakou extra složitou přípravu, stačí, když ho zasadíte do dobře propustné půdy, která však dokáže udržet i potřebnou vlhkost. Vysadit si na své zahrádce přitom můžete klidně i celou armádu. Vytvořit z nich můžete i krásný živý plot.
Jak sázet muchovník?
V případě, že z muchovníku nechcete utvořit živý plot, sázejte ho zhruba 3 m od sebe. Nejprve si pro něj připravte jámu, která by měla být 2x hlubší a širší, než je kořenový bal rostliny. Na dno jámy přidejte trochu dobře uzrálého kompostu, což pomůže muchovníku rychleji zakořenit. V případě, že máte hodně těžkou nebo jílovitou půdu, dejte na dno jámy ještě vrstvu štěrku nebo hrubého písku pro zlepšení drenáže. Rostlinu posaďte doprostřed jámy tak, aby její kořenový krček byl zhruba s úrovní okolní půdy. Jámu zasypte směsí zeminy a kompostu. Hlínu okolo rostliny jemně přitlačte, abyste vytlačili vzduchové bubliny a pořádně ji zalijte. A po výsadbě nezapomeňte rostlinu vydatně zalít. Je to zásadní věc pro dobré zakořenění.
Zalévání a hnojení muchovníku
Jakmile muchovník dobře zakoření, je poměrně odolný proti krátkodobému suchu. Nicméně v horkých dnech, kdy neprší, se neobejde bez vydatné zálivky. Nezalévejte ho však jen povrchově (často a po troškách), ale raději méně často a pořádně, aby se voda dostala hluboko ke kořenům. Podpoříte tím tvorbu silného a hlubokého kořenového systému, který rostlině pomůže lépe zvládat období sucha. Mějte přitom na paměti, že mladé rostliny musíte zalévat častěji.
Pokud jde o hnojení, v průběhu vegetačního období muchovník hnojte pro podporu kvetení a násadu plodů. Vhodné hnojivo je v tomto období takové, co obsahuje vyšší množství dusíku. Naopak v době květu a zrání plodů muchovník potřebuje spíše hnojivo s vyšším obsahem draslíku a fosforu. Rozhodně byste to s hnojením neměli přehánět. Množství hnojiva by mělo být vždy uzpůsobeno velikosti rostliny a stavu půdy.
Úroda se objevuje již koncem června
Plody muchovníku zrají postupně. První zralé bobule se tak na keři objeví koncem června a v červenci. Zralé plody muchovníku jsou tmavě modrofialové až černé. Sbírají se opatrně ručně, aby se u toho nepoškodili větvičky či ještě nezralé plody. Pravidelný sběr podporuje další dozrávání plodů. Zralé plody by na keři neměly zůstat příliš dlouho, aby nepřilákaly škůdce. Pokud máte doopravdy velký keř a chcete plody sklidit najednou, můžete pod keř rozprostřít plachtu a rostlinou opatrně zatřást. Na plachtu spadnou ty nejzralejší plody. Plody vám v lednici vydrží 2-3 dny. Pokud je nejste schopni do té doby zpracovat, můžete je zmrazit nebo usušit, pak vydrží i několik týdnů. Z plodů muchovníku můžete také vyrobit džemy, kompoty nebo třeba smoothie. Hodí se také do koláčů a zákusků.
Zazimování, stříhání a množení muchovníku v kostce
- Nejjednodušší způsob množení muchovníku je pomocí dřevitých nebo bylinných řízků, které odebírají v létě. Jde o kousky větviček, které se nejprve ošetří stimulátorem růstu a potom se zapíchnou do vlhkého substrátu. Muchovník je sice možné množit i semeny, není to však nejvhodnější metoda, protože si takto vyrostlé rostlinky nedokážou vždy udržet vlastnosti mateřské rostliny, což u šlechtěných odrůd není žádoucí.
- I když je muchovník označován jako mrazuvzdorný, ve skutečnosti ustojí teploty jen do -6 °C, což v našich podmínkách nepředstavuje dostatečnou odolnost, byť poslední roky byly zimy mírné. Na zimu je proto vhodné, abyste je zakryli chvojím nebo netkanou textilií.
- V případě stříhání muchovník první 3 roky nepotřebuje žádný hluboký střih. Stačí, když z něj odstraníte suché, poškozené nebo nevhodně rostoucí větve. Hlavní prosvětlovací řez se provádí zhruba po 6-9 letech. Cílem je přitom odstranit ty nejstarší a nejslabší větve a podpořit růst nových. Tento řez se provádí v době vegetačního klidu, tedy na konci zimy, nebo brzy na jaře dříve, než začne rašit. Pokud chcete z muchovníku vytvořit živý plot, musíte ho stříhat každé jaro, abyste podpořili zahuštění keře a vytvořili z něj kompaktní stěnu. Výhonky se v tom případě zkracují zhruba o ⅓.
Nemoci a škůdci muchovníku
Muchovník je poměrně odolnou rostlinou, která netrpí příliš často vážnými chorobami ani škůdci. Občas se u něj mohou objevit některé houbové choroby jako rez a padlí. Rostliny mohou napadnout mšice. Pravidelně ho proto kontrolujte a když si všimnete podezřelých skvrn na listech nebo mravenců pobíhajících po větvičkách, neváhejte a rychle zasáhněte. Napadené části odstraňte a zbytek ošetřete přírodním nebo chemickým postřikem vhodným pro ovocné dřeviny.
Druhy a kultivary muchovníku, které jsou dostupné v Česku
- K pěstování v Česku jsou nejvhodnější kultivary vyšlechtěné z muchovníku olšolistého (Amelanchier alnifolia). Tyto odrůdy jsou známé i jako “indiánské borůvky”.
- Mezi oblíbené a u nás dobře dostupné kultivary patří například “Martin”, “Thiessen”, “Smoky” nebo “Northline”. Jednotlivé odrůdy se od sebe odlišují výškou keře, velikostí plodů i dobou zrání.
- Kromě těchto kultivarů se pak na českém trhu můžete setkat také s muchovníkem Lamarkovým (Amelanchier lamarckii) nebo muchovníkem kanadským (Amelanchier canadensis), které se ale pěstují spíše pro okrasu, i když i jejich plody jsou jedlé.
Seznamte se v naší galerii s muchovníkem, který může dobře nahradit borůvkové keře.
