Plody rakytníku musíte sklidit ve správnou dobu, jinak se připravíte o to nejcennější: vyzkoušejte výborný likér podle našeho receptu

Rakytník řešetlákový (Hippophae rhamnoides) patří dnes mezi poměrně časté ovocné dřeviny, které na svých zahradách pěstujeme. Aby také ne, jeho oranžové plody jsou vitamínovou bombou a uvádí se, že obsahují až 200 x více vitamínu C než citron. Kromě řady vitamínů obsahuje i antioxidanty a velké množství karotenu, podporuje náš zdravý imunitní systém, má pozitivní vliv na naše srdce, pokožku a podporuje trávení. Jeho pěstování navíc není zase tak složité, jak by se na první pohled mohlo zdát. Tedy, až na pár výjimek.

Rakytník je trnitý

Jedním z důvodů, proč se lidé vyhýbají pěstování rakytníku je skutečnost, že většina odrůd je trnitá, a právě trny nám často brání v pohodlné sklizni či v případném prořezu. Naštěstí ale již na našem trhu existují odrůdy zcela beztrnné a není tedy důvod se jeho pěstování vyhýbat pouze kvůli obavám z poranění.

Pro úrodu je třeba samec a samice

Je známo, nebo vám to prozradí v zahradním centru, že některé odrůdy rakytníku pro to, aby vůbec měly nějakou úrodu, vyžadují partnera. Rakytník totiž, aby plodil, musíte zakoupit minimálně ve dvou exemplářích, jednu rostlinu jako samici a druhou jako samce, přičemž jedna samčí rostlina zvládne opýlit až 5 samičích rostlin. Mezi odrůdy, které vyžadují samčí i samičí rostlinu patří oblíbená odrůda Leikora. Ale šlechtitelé ani u rakytníku nezaháleli a vyšlechtili odrůdy, které jsou samosprašné a není tedy potřeba mít na zahradě další rostliny. Jednou ze samosprašných rostlin je například odrůda Sandora a vyplatí se především pro majitele menších zahrad.

Jaká je běžná výška rakytníku

Záleží, jakou odrůdu si vyberete, ale většinou se výška keře pohybuje kolem 2 až 4 metrů, podle toho, jak se mu u vás daří. Rakytník se dokáže rozrůst do šířky asi 1-1,5 metrů a počítejte s tím, že okolo ně potřebujete mít dostatek místa, abyste mohli sklízet plody.

Jaké má rakytník nároky

Rakytník je vcelku nenáročný keř, který ale preferuje propustné půdy s dobrou zásobou vody. Dobře snáší zakouřenou atmosféru a řez. Potřebujete-li vysadit více keřů k sobě, třeba v případě potřeby samčích a samičích rostlin, počítejte se vzdáleností od sebe alespoň 2–3 metry. Výhodou je, že rakytník netrpí výrazně na škůdce a choroby, pouze občas se může na listech či plodech objevit mírné napadení nějakými houbovými chorobami typu rzi či skvrnitosti.

U sklizně si dejte pozor na načasování

Abychom z oranžových plodů rakytníku získali co možná nejvíce vitamínů a cenných látek, je velmi důležitá doba sklizně. Tu totiž musíte správně načasovat, protože čím více sklizeň oddalujete, tím rychleji se obsah vitamínu C snižuje. Vše záleží na odrůdě. Vezmeme-li například oblíbenou odrůdu Leikora, ta sklizňové zralosti dosahuje v první polovině září, naopak odrůda Hergo dozrává až v druhé polovině září až října. Jakmile se se sklizní opozdíme, klesá obsah vitamínu při sklizni až o 40 %.

Vyrobte si rakytníkový likér

Plody rakytníku se zpracovávají různě, někdo je suší na čaj, jiný vyrábí džemy a marmelády, různé sirupy nebo právě likér. Jeho příprava je tak snadná, že by byl skoro hřích jej nevyzkoušet. A jak likér vyrobíte? Pro jeho přípravu potřebujete jen zralé plody rakytníku, které properete, rozmačkáte a vložíte do tmavé láhve. Obsah láhve zalijete až po okraj minimálně 40 % alkoholem, například vodkou nebo slivovicí a alespoň měsíc, optimálně 6 týdnů, necháte macerovat. Občas sklenici protřepejte. Po odležení tekutinu sceďte přes jemné síto nebo plátno a podle chuti, protože rakytník je kyselý, promíchejte s medem. Pak uchovávejte v chladu a konzumujte.

 

 

O autorce:

Vystudovala Zahradní inženýrství na České zemědělské univerzitě v Praze a již přes 20 let působí jako zahradní architektka. Její koníček se zároveň stal i její profesí, založila úspěšnou, realizační firmu, která svým zákazníkům ukazuje, že krásnou a udržovanou zahradu může mít každý, stačí jen vědět, jak na to. Své odborné znalosti a zkušenosti sdílí také na sociálních sítích a těší ji zájem fanoušků o rostliny a přírodu kolem nás. Zahradnímu oboru propadla natolik, že jej řadu let vyučovala na středních školách a vychovala tak několik generací mladých a perspektivních zahradníků.