Netradiční zelenina na našich zahradách: Vigna nebo lagenárie vás naprosto ohromí

Netradiční druhy zeleniny nemají vysoké nároky

Netradiční druhy zeleniny sem tam zakoupíte v nějakém supermarketu nebo je ochutnáte při vaší zahraniční dovolené, kde jsou tyto druhy používané zcela běžně a nikdo se nad tím samozřejmě nepozastavuje. To, že se jedná o nějakou cizokrajnou zeleninu, ale ještě neznamená, že bude mít přehnané nároky na pěstování. Naopak, většinou mají stejné nebo velmi podobné nároky na stanoviště a naši péči, jako třeba okurky či rajčata. Mezi takové zajímavé druhy patří zejména jukon, lagenárie nebo vigna. Trochu vám tyto druhy představíme a vy tak budete vědět, co si v příštím roce na užitkové záhony vysadíte.

Tři netradiční druhy zeleniny

1. Jukon

Jukon (Smallanthus sonchifolius) je původem z Jižní Ameriky a pěstuje se pro své jedlé a sladké hlízy, které v kuchyni používali již staří Inkové. Dnes se jukon pěstuje poměrně intenzivně v Itálii a Německu. Hlízy jukonu se buď suší nebo se konzumují syrové. Využívají se na přípravu sirupů či nápojů a z listů lze vyluhovat docela dobrý čaj.

U nás se pěstují tyto dvě odrůdy

Pro pěstování v našich podmínkách lze doporučit zejména dvě odrůdy jukonu, a to odrůdu Graciella a Fiorella. Jukon je rostlina jednoletá a pokud se jí daří, dorůstá až do výšky 2 metrů. Jukon je nejen rostlina užitková, ale má i vcelku hezké květy, což jsou drobné, žluté až oranžové úbory. Rostlina tvoří dva druhy hlíz, stonkové hlízy, které nejsou vhodné ke konzumaci a využívají se pro množení jukonu. Druhé hlízy, které se pro konzumaci využívají se nazývají kořenové. Ty mají řepovitý či kulovitý tvar a bývají ve svazku po pěti až dvaceti kusech. Čerstvé hlízy jsou načervenalé a na vzduchu tmavnou. Pod slupkou je nejedlá kůra s pryskyřičnou příchutí a pod ní je křehká šťavnatá dužina bílé barvy.

Kdy se jakon vysazuje

Hlízy jakonu jsou citlivé na mráz, proto se výsadba hlíz ponechává až na druhou polovinu května, jakmile přejdou zmrzlí muži. Pro urychlení klíčení můžete nechat hlízy naklíčit, podobně jako to děláte u předkličování brambor. Jukon se také jako brambory vysazuje, tzn. do předem připravených hrůbků, přičemž hlízy od sebe vysazujte ve vzdálenosti 40 cm a spon řádků pak dodržujte 75 cm. Počítejte s tím, že jukon potřebuje dostatek vody, proto se u jeho pěstování počítá s automatickou závlahou.

2. Lagenárie

Lagenárie obecná (Lagenaria siceraria) nebo také indická okurka, byť s Indií nemá tato zelenina nic společného, pochází nejspíše z Afriky. Také ji můžete znát pod názvem kalabas. Na první pohled vypadá lagenárie jako okurka, cuketa nebo dýně a má i podobné využití jako tato zelenina. Plody lagenárie se konzumují buď čerstvé jako meloun, může také vylepšit svou chutí různé ovocné nebo zeleninové saláty. Její plody se v zahraničí využívají nejen ke konzumaci, ale slouží k výrobě různých předmětů, například jako nádoby na vodu, hudební nástroj nebo se z plodů vyrábí různé suvenýry. Je tedy velká šance, že jste si z dovolené přivezli právě suvenýr vyrobený z lagenárie.

Jak se lagenárie pěstuje

Lagenárie se u nás pěstuje podobně jako okurka, vyžaduje teplé a slunné polohy, živnou a dostatečně vlhkou půdu. Má-li lagenárie optimální podmínky, dokáže za den vyrůst až o 50 cm, proto se často používá k popnutí plotů nebo na pergoly, kdy její plody visí dolů. Nesnese mráz a nižší teploty pod 10 °C, což je také důvod, proč lagenárii u nás pěstujeme jako jednoletou rostlinu. Abychom si její sklizeň prodloužili, je vhodné ji pěstovat ve skleníku nebo fóliovníku.

3. Vigna

Vigna čínská (Vigna sinensis) připomíná fazole a má i stejné využití. Je to velmi výživná luštěnina s dlouhými, jedlými lusky. Ty se upravují a využívají jako fazole, takže se dusí, vaří a jsou tak skvělou přílohou k masu nebo se přidávají do různých zeleninových salátů. Vždy ale vyžadují tepelnou úpravu. Vigna se dokáže pnout až do výšky 2 metrů a klidně ji můžete nechat pnout po plotě. Její štíhlé lusky mohou být dlouhé až jeden metr.

Jaké má vigna nároky

Vigna má nároky na pěstování stejné jako fazole, takže slunné stanoviště s dobře propustnou zeminou. Vyžaduje pravidelnou závlahu, kypření kolem kořenů a odplevelování. U vigny to nepřehánějte s organickým hnojením, například v podobě kompostu či chlévského hnoje. Zbytečně byste totiž podpořili nárůst zelené hmoty, místo aby se tvořily lusky. Chcete-li si z vigny uchovat semínka, která si vysejete v příštím roce, přestaňte rostlinu v srpnu postupně zalévat a vyčkejte až lusky seschnou. Pak z nich vyloupejte semínka, která dobře uložte na suché místo, kam se nedostanou v zimě hlodavci. Semínka vigny se vysévají od května do června po dvou, k nějaké opoře. Jakmile se rostlina začne po opoře pnout, může opět dosáhnout až do výšky 2 metrů.

V naší fotogalerii se můžete sami přesvědčit, jak zajímavé tyto druhy zeleniny jsou.

O autorce:

Vystudovala Zahradní inženýrství na České zemědělské univerzitě v Praze a již přes 20 let působí jako zahradní architektka. Její koníček se zároveň stal i její profesí, založila úspěšnou, realizační firmu, která svým zákazníkům ukazuje, že krásnou a udržovanou zahradu může mít každý, stačí jen vědět, jak na to. Své odborné znalosti a zkušenosti sdílí také na sociálních sítích a těší ji zájem fanoušků o rostliny a přírodu kolem nás. Zahradnímu oboru propadla natolik, že jej řadu let vyučovala na středních školách a vychovala tak několik generací mladých a perspektivních zahradníků.