Sukulentní muškáty se derou na výsluní: jsou ještě více nenáročné, než klasické muškáty, nepotřebují totiž vůbec nic

Pelargonie jsou rostliny našich babiček

Pelargonie, muškáty nebo také čapí nůsek, ať těmto nejoblíbenějším balkonovým rostlinám říkáte jakkoli, jedno je jisté: vždy se jedná o nenáročnou rostlinu, která bohatě kvete, perfektně zvládá sucho či horko a svými květy nás dokáže oblažovat až do prvních mrazů. Rod Pelargonium zahrnuje neuvěřitelných asi 300 druhů a zhruba polovina z nich jsou druhy sukulentní. Že jste o žádných sukulentních muškátech doposud neslyšeli? Nejste jediní, o sukulentních druzích muškátů ví pouze specialisté a ti největší fanoušci tohoto rodu.

Sukulentní muškáty jsou na naprosté špičce v nenáročnosti

Klasické muškáty, které pěstujeme na balkonech či parapetech, jsou brány jako nenáročné a je to pravda, jen málokterá rostlina tak dobře zvládat sucho, jako muškáty. Aby také ne, mají to v genech. Sukulentní druhy muškátů rostou převážně v jižní Africe v naprosto nehostinných pouštích, kde voda je velmi vzácným artiklem. Pár druhů se nachází také na Madagaskaru nebo třeba v Austrálii. Sukulentní muškáty se v těchto nehostinných a vyprahlých oblastech dobře adaptovali a dokáží se v těchto oblastech pěkně rozrůst.

Keře s nádhernými květy

Sukulentní muškáty již nejsou klasické, bylinné rostliny, jak je známe, ale jedná se spíše o polokeříky, kde spodní část je zdřevnatělá a horní část je bylinná. Dužnaté jsou pak listy i stonky, které si díky své vlastnosti uchovávají vodu pro případ přežití. Nekvetou sice tak bohatě, jako klasické muškáty, nicméně jejich květy jsou velmi krásné. Skládají se totiž ze dvou větších, horních korunních lístků, které bývají často s kresbou či s proužky a tří spodních, které jsou nejčastěji jednobarevné. Květy zároveň velmi příjemně voní, což láká noční motýly.

Jak sukulentní muškáty pěstovat: můžete je i rosit

Stejně, jako klasické muškáty vyžadují umístění na plné slunce, tak i sukulentní druhy musíme umístit na slunce a světlé místo. Ve stínu ani polostínu se jim líbit nebude, nejen, že nepokvetou, ale budou i vytáhlé a nevzhledné. Co se týče zálivky, tu nemusíte u sukulentních druhů řešit skoro vůbec, stačí občas, a to i v létě, za horka. Milují ale rosení, což je oproti klasickým muškátům výjimka, těm naopak rosením můžeme uškodit, protože nejen, že listy mohou být více náchylné vůči houbovým chorobám, ale slunce může listy více popálit.

Sukulentní muškáty včas zazimujte

Stejně jako klasické muškáty, i sukulentní musíme před zimou včas ochránit a přenést je do zimoviště s teplotou mezi 5 do 10 °C, kde je zároveň dostatek světla. Zálivku od listopadu do ledna přerušte úplně, rostlina zatáhne, odpočine si a na jaře ji postupnou závlahou opět probuďte k životu.

Tyto druhy se pěstují nejčastěji: Princeznu pouště musíte zkusit

V našem domácím sortimentu můžete narazit především na dva druhy sukulentních muškátů, které zakoupíte buď jako mladé rostliny, nebo je lze vypěstovat také ze semen. Prvním druhem je známý jako čapínos smutný či pelargonie smutná (Pelargonium triste) a druhým je Pelargonium transvaalense, kterému se díky velké toleranci na sucho říká Princezna pouště. Oba dva druhy mají ztloustlé stonky, díky kterým přežívají období sucha a v létě kvetou nádhernými, aromatické květy.

O autorce:

Vystudovala Zahradní inženýrství na České zemědělské univerzitě v Praze a již přes 20 let působí jako zahradní architektka. Její koníček se zároveň stal i její profesí, založila úspěšnou, realizační firmu, která svým zákazníkům ukazuje, že krásnou a udržovanou zahradu může mít každý, stačí jen vědět, jak na to. Své odborné znalosti a zkušenosti sdílí také na sociálních sítích a těší ji zájem fanoušků o rostliny a přírodu kolem nás. Zahradnímu oboru propadla natolik, že jej řadu let vyučovala na středních školách a vychovala tak několik generací mladých a perspektivních zahradníků.