Neuvěříte, co Milan Peroutka dokázal přímo v centru Prahy: Jeho byt je tropický ráj. A co teprve terasa!
V bytě Milana Peroutky zůstává město stát venku
Většina lidí má představu, že když otevřete dveře bytu v centru, okamžitě na vás dýchne tramvajová poezie, turistický dav a soused, který v noci skládá IKEA bez návodu. Jenže u Milana Peroutky je to opačně. Stačí projít dovnitř a město jakoby zůstalo venku stát v předsíni, s omluvou a sklopeným zrakem.
Jejich domov působí jako místo, které má svůj vlastní rytmus. Není to sterilní showroom, kde se bojíte sednout na gauč, aby se náhodou nepromáčkl. Je to byt, kde se normálně žije. A kde je zároveň cítit, že oba mají rádi estetiku, hravost a nápady. Takové to bydlení, co říká: ano, mám vkus… ale pořád jsem člověk, ne katalog.
Terasa, kde tropická zahrada potkává městský život
Hlavní hvězda jejich bydlení se jmenuje terasa. A ne, není to ta terasa typu „dám si sem jedno skládací křeslo a budu dělat, že to je životní styl“. Tohle je terasa, která má ambice být botanickou zahradou i místem pro večírky zároveň.
Když se řekne „byt se zahradou v centru“, zní to trochu jako pohádka pro dospělé. Taková ta, co začíná: „Bylo nebylo… a hypotéka to nebyla.“ Jenže oni to mají. A navíc tam opravdu pěstují věci, které se dají jíst, ne jen obdivovat na Instagramu.
Maliny, rybíz, ostružiny, dokonce jabloň. Ano, jabloň v Praze. K tomu bylinky jako bazalka a pažitka. V bytě, kde by jiní měli maximálně plastovou květinu, která umírá i tak. A nejlepší je, že to není zahrada pro efekt. Oni se o ni fakt starají. Jasně, občas přijede někdo na prostřih, protože některé rostliny se zkrátka odmítají chovat slušně. Ale pořád je to jejich práce a jejich radost. A prý plánují rozšíření a rajčata. Což je krásná připomínka, že i v centru metropole se dá žít tak trochu „na vesnici“. Jen s výhledem na Žižkovskou věž.
Výhled, který omlazuje duši i po hektickém dni
Výhled z terasy je ten typ, co byste si dali do zarámovaného obrazu. Vítkov, Žižkovská věž, Praha jako na dlani. Někomu by to stačilo jako náhrada za terapii, jinému jako důvod nepouštět si zprávy. A přitom je to ironie. Bydlet v srdci města a přitom mít pocit, že jste mimo něj. Přesně tahle kombinace dělá z jejich bytu něco víc než jen hezkou nemovitost.
Je to místo, kde si po práci sednete ven, nadechnete se a máte pocit, že svět se dá přežít i bez toho, aby člověk utekl do lesa. A jestli Milan někdy potřebuje vypnout po internetových bouřích (které občas jeho tvorba umí vyvolat), tak tenhle výhled dělá skvělou službu. Protože některé komentáře by neměly mít právo na existenci. Ale mají. Bohužel.
Byt, kde zábava a kreativita nikdy nekončí
Domov Peroutkových má ještě jednu specialitu: náladu. Ne tu ve stylu moderní minimalismus, kde se nesmí smát nahlas. Ale atmosféru, kde se slaví. A když není co slavit, tak se něco vymyslí. Halloween? Jasně. Dušičky? Klidně taky. Narozeniny? Povinně. A nejlépe tak, že se převléknete do kostýmu a dáte světu najevo, že život je krátký na to, abychom se brali příliš vážně.
Je to vlastně sympaticky drzé. Protože část národa má alergii na vše, co není tradiční. Jenže Peroutka k tomu má jednoduchý přístup: když je to zábava, proč ne. A upřímně, v době, kdy se lidé hádají i o to, jestli je správně dýchat, je takový nadhled docela luxus.
Domácí katastrofy? Peroutkovi je zvládli s humorem
Aby to nebyla jen idylka: i jejich domácnost si zažila svůj díl katastrofy. Prasklý bidet a vytopený byt je přesně ten typ historky, kterou nechcete, ale stejně vám ji život podstrčí. A ideálně ve chvíli, kdy jste na dovolené.
Výsledek? Rekonstrukce. Voda v bytě má totiž jednu skvělou vlastnost: neptá se, co bylo drahé. Prostě si to vezme. Podlahy, nábytek, pohodu. Všechno. Jenže právě tyhle věci dělají domov domovem. Ne dokonalé fotky, ale realita, kterou pak vyprávíte s humorem. A oni to zjevně vzali přesně tak.
Městský zen: Jak Milan Peroutka kombinuje klid a hravost
Celé to bydlení působí jako důkaz, že domov není o adrese, ale o atmosféře. Jejich byt není jen hezké místo, ale malý svět, kde se potkává klid, kreativita, hravost a kus obyčejné každodennosti. Kdyby centrum Prahy mělo zahradu, smysl pro humor a trochu popové drzosti, vypadalo by to přesně takhle.
