Předem je dobré si ale ujasnit pojem dýně a tykev. Název dýně je totiž hovorové označení pro plody tykve velkoplodé a někdy také tykve obecné. Pod tykev obecnou se botanicky řadí i tykev olejná (Cucurbita pepo var. oleifera), která je pro pěstování semen k přímé konzumaci nejvhodnější.
Nahá tykev olejná
Tykev olejná je totiž na rozdíl od jiných tykví obdařena semeny, která postrádají tvrdou slupku, a tudíž není nutné je pracně loupat. Někdy se proto označuje jako nahá nebo bezslupkatá. Semena jsou vybavena jen mázdřitou blankou a je možné je rovnou jíst nebo z nich přímo lisovat olej.
Rostliny uchovávají zinek hlavně v semenech, a jelikož semena tykví jsou opravdu velká...
Rostlina roste šlahounovitě a je až několik metrů dlouhá, existují ale i polodlouhé nebo keříčkovité formy. Na zahradu se nejvíce hodí polodlouhá tykev olejná, která vytváří velké listy, jimiž stíní půdu a brání plevelům v růstu, a je poměrně výnosná.
Snadné pěstování
Pěstování teplomilné tykve olejné je jednoduché. Koncem května ji stačí vysít do pařeniště, na chráněný záhon nebo kompost a nechat volně růst. Plody musejí řádně vyzrát, aby se semena správně vyvinula, sklízejte je ale ještě před prvními mrazíky.
Sklizené tykve rozřízněte, semena vyjměte, pečlivě promyjte vodou a následně usušte. Z jednoho plodu je možné sklidit 100 g semen. Houbovitá dužnina najde uplatnění v kuchyni, ale lze ji i zkompostovat.
Jedlá a zdravá semena
Deficit zinku v lidském těle vyvolává různé kožní vyrážky, způsobuje lámavost nehtů, vlasů a další obtíže. K jejich překonání přitom stačí sníst denně deset semen tykve olejné. Kromě zinku obsahují i měď, mangan, dále vitamin E a kyselinu linolovou.
