Vřes je, jak známo, kyselomilná rostlina. Nemá sice rád přesazování, ale problém s jeho zasycháním může být právě v substrátu. Rostlinu proto vyndejte z květináče a z kořenů odstraňte půdu. Při té příležitosti rovnou celou rostlinu a zvlášť kořeny zkontrolujte. Neuhnívají? Nejsou uschlé? Není v půdě nějaký škůdce?
Vřes potřebuje kyselou půdu
Květináč pak vymyjte (nebo použijte jiný), na dno dejte drenáž (štěrk, písek, kamínky, hliněné střepy) a na ni nasypte substrát s kyselým pH (4,5–5,5). Použít můžete i běžnou zahradní zeminu smíchanou s rašelinou v poměru 1:2. Vhodná je i jehličnatka. Přidáním kůry do půdy zamezíte vysychání substrátu.
Celý vřes před vysazením ještě opláchněte vlažnou vodou. Někdy totiž bývá nadzemní část rostliny nastříkaná barevným sprejem, což poznáte podle nových výhonků (pokud je rostlina vytváří). Uschlé výhony odstřihněte a vřes poté vysaďte, nechte oschnout a pak přesuňte ven.
Tvrdá voda vřesu nesvědčí
S kyselým substrátem souvisí i zálivka. Nezaléváte vřes tvrdou vodou? Ta totiž obsahuje vápník, který mu nesvědčí. Používejte k jeho zálivce proto jen měkkou vodu, ideálně dešťovou.
Vřes příliš nezalévejte, zálivku ale nepodceňujte. Vřes je totiž stálezelená rostlina, která potřebuje vláhu i během zimy, pokud nemrzne (ideálně při oblevě). Substrát by tudíž neměl přeschnout, ale nesmí být ani přemokřený. Při zalévání se také snažte vodu lít vždy na půdu, ne na rostlinu.
Usychající vřes určitě nehnojte
Usychající vřes určitě nehnojte, mohli byste mu tím přitížit. Počkejte, až se zmátoří (jestli se zmátoří), nebo ještě lépe – nechte hnojení na jaro (po řezu vřesu) a použijte hnojivo určené výhradně pro kyselomilné rostliny.
Ke zdárnému růstu potřebuje vřes rovněž osluněné a vzdušné stanoviště. Pokud ponecháte nádobu s vřesem přes zimu venku, postavte ji blízko domu, do závětří nebo na jiné chráněné místo. Během mrazů obalte rostlinu bílou netkanou textilií a květináč podložte např. polystyrenovou deskou.
