Za krátkověké se považují trvalky, které se na vybraném místě udrží 3 až 5 let. Krátkověkost rostlin přitom může být určená geneticky (životnost je daná určitým počtem let, kupř. u kokardy), anebo trvanlivost daného druhu ovlivňuje prostředí (rostlina např. zvládá mírnější zimy, v mrazivějším období ale vymrzá, třeba svíčkovec). Důvodem k postupnému odumírání může být u některých trvalek i nemožnost se dál rozrůstat (kupř. u zběhovce).
Vytrvalost se může lišit ovšem i uvnitř druhu, tj. mezi jednotlivými odrůdami (příkladem je krásnoočko). Zajímavé je také zjištění, že některé druhy pěstované v jednotlivých kusech odumírají mnohem dříve než při pěstování ve větším množství (např. některé šalvěje).
Krátkověké trvalky si včas namnožte
Abyste tedy o danou krátkověkou trvalku nepřišli, musíte si ji včas namnožit. První možností, která se nabízí, je výsev sklizených semen a předpěstování sazenic. Rostliny ze semen se však mohou navzájem dost lišit, a proto se v případě šlechtěných odrůd využívá spíše vegetativní množení.
Zjara tak přichází v úvahu dělení trsů (rostlinu vyjmete z půdy, rýčem trs rozdělíte a jednotlivé oddělky znovu vysadíte), nebo řízkování během léta, např. po odkvětu rostlin (odebrané řízky necháte zakořenit, třeba v pařeništi nebo za oknem, a pak je vysadíte).
Které trvalky jsou považovány za krátkověké
A kterých druhů se krátkověkost týká? Z těch známějších se jedná např. o orlíček, kopretinu, šalvěj, dračík, svíčkovec, kostřavu, hvozdík, stračku, kokardu, krásnoočko velkokvěté, kohoutek chalcedonský nebo lobelku.
