Jak definovat úsporné zavlažování při nedostatku vody? Mělo by dopravit vláhu přímo k rostlině, a to v takovém množství, v jakém rostlina potřebuje a nejlépe beze ztrát. A ačkoli se to může zdát nereálné, byl takový způsob závlahy vymyšlen už před tisíci lety v Číně. Využít ho ale můžete i dnes. 

Voda se za sucha sama přesouvá k rostlinám

Princip tohoto zavlažování spočívá v hliněných nádobách s vodou, které jsou až po hrdlo zakopané v půdě. V období sucha se voda v nádobě prostřednictvím kapilárního toku samovolně přesouvá přes stěnu do okolní půdy. Voda je tak dodávána jen rostlinám v bezprostřední blízkosti nádoby a odebraný objem vody závisí na spotřebě rostlin. Zavlažování je tudíž mnohem úspornější než plošné zalévání hadicí, při němž se velké množství vody následně hned odpaří. 

Hliněné nádoby stačí zakopat a naplnit vodou

V minulosti byl k tomu způsobu zavlažování nejčastěji využíván hliněný džbán zvaný olla. Použít ale můžete jakékoli porézní a neglazované hliněné nádoby. Nejsnazším příkladem je klasický hliněný květináč, kterému na jaře dokonale ucpěte odtokový otvor, zakopejte po okraj do záhonu mezi rostliny, v době sucha naplňte vodou a zakryjete podmiskou. Ta musí být naopak glazovaná, aby přes ni nedocházelo k odparu vody. 

Voda se do nádoby dodává ručně. Jak často ji budete muset plnit závisí kromě počasí i na velikosti nádoby a tloušťce a poréznosti její stěny. 

Zdroj: kniha Úsporné zavlažování zahrady (David A. Bainbridge), aktualizovaný článek