Čím přilákáte včelu drvodělku do zahrady: mrtvým dřevem, šalvějí nebo vistárií

Když člověk uslyší bzukot, instinktivně se otočí (a někdy se i trochu lekne): neletí mi kolem hlavy sršeň? Ale ani v tomhle případě by nebyl důvod k panice (samozřejmě pokud nejste alergičtí), protože sršní jed není nebezpečnější než píchnutí včely. Mnohem pravděpodobnější ostatně je, že původcem bzučení je jiný návštěvník zahrady: velká černá včela s nádechem domodra. Je to drvodělka, naše největší samotářská včela, která se u nás v posledních letech šíří stále víc

Drvodělky žijí samotářsky a neprodukují med

U nás je nejběžnější drvodělka fialová (Xylocopa violacea), velmi podobná jí je méně známá drvodělka potulná (X. valga) a jako třetí druh se u nás vyskytuje výrazně menší X. iris. Na rozdíl od včely medonosné žijí drvodělky samotářsky. Také neprodukují med. Zimu přežívají jak samičky, tak samečkové drvodělek (na rozdíl od čmeláků). Ze zimoviště vylétají během dubna a začátkem května se páří. Samečkové pak hynou a samičky hledají vhodná místa ke stavbě hnízd. 

Hnízdní komůrky budují drvodělky ve dřevě

Všechny drvodělky si hloubí hnízdní komůrky do suchého, trouchnivějícího, ale ještě pevného dřeva. Vykousávají dlouhé chodbičky, ve kterých zařizují několik za sebou ležících hnízdních komůrek vždy s jedním vajíčkem a zásobou pylu pro larvy. Z nich se po dvou měsících vylíhnou mladé drvodělky, které následně sbírají nektar, aby do zimy nastřádaly dostatek energie. Matka umírá a přezimuje jen nová generace.  

Drvodělky si někdy vyhlédnou staré trámy domů

Když si drvodělky hledají vhodné dřevo na stavbu hnízd, nerozlišují mezi trouchnivějícími zbytky stromůlidskými stavbami, takže si někdy vyhlédnou třeba staré neošetřené roubení. Prozradí je hromádky pilin na zemi. Nátěr lazurou nebo lakem však osídlení zabrání. Jako odškodnění byste pak drvodělkám a jinému užitečnému hmyzu mohli na suchém a slunném místě v zahradě nabídnout jiné ubytování – mrtvé dřevo, jako odumřelé kmeny nebo silné větve, které budou moci osídlit. 

V potravě nejsou drvodělky příliš vybíravé

Drvodělky – na rozdíl od některých přísně specializovaných příbuzných z řad samotářských včel – nejsou v potravě příliš vybíravé, což podporuje jejich šíření. Dlouhým sosákem, respektive jazykem dosáhnou na nektar mnoha květů. U květů, do nichž se nelze dostat, si vypomohou trikem: stejně jako někteří čmeláci rozkoušou květ ze strany a nektar vysají. Pak se ovšem zpravidla nepovede rostlinu opylit. 

Z rostlin vysaďte pro drvodělky šalvěj nebo pitulník

Vynikajícím zdrojem potravy jsou pro drvodělky zejména rostliny z čeledi bobovitých, hvězdnicovitýchhluchavkovitých. Zkuste vybrat druhy tak, aby rozkvétaly postupně, po několik měsíců. Můžete třeba zkombinovat vistárii, šalvěj, lupinu, hadinec, pitulník a podzimní hvězdnice

Časopisy

Aktuální titulka Naší krásné zahrady