Myslíte, že můžete chovat zvířata bez omezení? Stačí pár slepic a problém je na světě

Chov zvířat na zahradě: Když se situace vymkne kontrole

Chov zvířat na vesnici není nic zvláštního, pokud se situace nevymkne z rukou, jako v případě našeho souseda. Pan Karel se po letech života ve městě přestěhoval na venkov, aby měl klid. Všichni jsme ho brzy znali jako tichého člověka. Když si na zahradu přivezl první slepice, nikdo nic nenamítal. „Alespoň budou čerstvá vajíčka,“ říkali jsme si se sousedy. Jenže slepic postupně přibývalo. Pak se objevily kachny, do podomácku stlučené králíkárny se nastěhovali králíci, a vrcholem všeho byla koza. Zahrada se začala měnit. Ráno nás budila směs kdákání a mečení. Ostatně, tyto zvuky nám nebyly nijak cizí, slepice a kohouty měl ve vsi kde kdo. Ale tohle byl teprve začátek.

Když chov zvířat začne obtěžovat okolí

Zlom nastal během léta. Teplo zesílilo pachy a vítr je roznášel po okolí. Spolu se sousedy jsme přestali otevírat okna. Posezení na zahradě se změnilo v nepříjemnou zkušenost s ještě nepříjemnějším odérem, linoucím se od souseda. K zápachu se přidaly v brzkých ranních hodinách mouchy, které lákal neudržovaný výběh, a které se staly ještě otravnějšími než sousedův zvěřinec.

Chov zvířat a sousedské konflikty

Nejprve jsme se snažili situaci řešit po dobrém. Zaklepali na dveře, vysvětlovali, prosili. Pan Karel ale argumentoval jednoduše: „Jsme na vesnici. Tady má zvířata přeci každý.“ To byla pravda. Ale všichni se o svá zvířata starali a měli je zabezpečené v ohradách či ve výbězích na dvorku a zahradě. Pan Karel byl nejspíš vyznavačem velmi svobodného smýšlení a nechával svým zvířatům dostatek prostoru. Bohužel, i toho veřejného. A tak jsem prakticky denně vyháněla jeho slepice, které se mi popelily v udržované skalce a na konci vesnice kolabovala doprava, protože uprostřed křižovatky stála koza a ožírala keře u silnice.

Chov zvířat podle zákona: Co už je problém

Chov zvířat na vlastním pozemku je běžný a legální. Nesmí ale nadměrně obtěžovat okolí.

• Klíčovým ustanovením je § 1013 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Ten říká, že vlastník nesmí nad míru přiměřenou poměrům obtěžovat sousedy hlukem, zápachem, prachem nebo jinými imisemi. V Karlově případě šlo právě o kombinaci hluku a zápachu, která přesáhla únosnou míru.
• Další problém se týkal hygieny. Podle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, musí být chov zvířat provozován tak, aby neohrožoval zdraví lidí. Neudržovaný výběh a množství hmyzu už bylo na hraně porušení.
• Do hry vstoupil i veterinární zákon (č. 166/1999 Sb.), který ukládá povinnost zajistit zvířatům odpovídající podmínky a zároveň minimalizovat negativní dopady na okolí.

A v neposlední řadě může obec upravit pravidla chovu zvířat vlastní vyhláškou, například omezit jejich počet nebo stanovit podmínky pro chov v zastavěné oblasti.

Když chov zvířat řeší úřady

Když domluvy selhaly, přišlo na řadu oficiální podání oznámení na obecní úřad i krajskou hygienickou stanici. Kontrola proběhla během několika dní. A výsledek? Pan Karel byl vyzván k nápravě: Snížení počtu zvířat, jejich zajištění i zajištění hygieny a omezení hluku. V opačném případě mu hrozila pokuta.

Chov zvířat: Poučení z praxe

Pan Karel chtěl žít blíž přírodě, ale zapomněl na své okolí. Přehlédl zásadní věc, že jeho svoboda končí tam, kde začíná nepohodlí ostatních. Postupně musel část zvířat prodat. Zbytek ustájil tak, aby neobtěžoval okolí. A vesnice se pomalu vrátila do normálu.

Chov zvířat může být radostí, pokud nezapomenete, že sdílíte prostor i s ostatními.

Podívejte se do galerie, jak může chov zvířat vypadat správně i problematicky, a inspirujte se z praxe.

O autorce:

Martina Pilzová vystudovala Střední průmyslovou školu potravinářské technologie v Praze, ale skutečnou praxi získávala především dlouholetou zkušeností na vlastní zahradě a při péči o hospodářská zvířata. Zahradničení, pěstování rostlin a chov slepic, králíků nebo kachen jsou přirozenou součástí jejího života už od dětství.
Své praktické znalosti propojuje s citem pro estetiku, tradiční řemesla i udržitelný přístup k přírodě. Věnuje se nejen pěstování ovoce, zeleniny a bylinek, ale také tvorbě sezónních dekorací z přírodních materiálů.
Jako autorka článků na webu Naše krásná zahrada (nkz.cz) i dalších specializovaných portálech inspiruje čtenáře k tomu, jak si s rozumem, citem a úctou k přírodě vytvořit krásný a funkční domov i zahradu.